Hravocesta

Tereza Vostradovská napsala a ilustrovala krásnou knížku pro děti Hravouka. Dalším povedeným dílem je knížka Hravocesta. Opět se v ní setkáme s myškou, která žije v noře pod zemí. Jednoho dne jí přijde dopis od tetiček a myška se za nimi vydá na výlet. Kniha je opět kreslená tak, že vidíme průřezy do půdy a krajiny. Děti tak mohou pozorovat, jak v zemi žijí larvy a brouci, myška či třeba křečci. Na ilustracích pak mohou poznávat nejrůznější zvířata a rostliny. Myška si na cestu zabalí potřebné vybavení jakým je mapa a kompas. Poznává svoje okolí, zjistí jak různá zvířata zimují, jak se dá pozorovat počasí, jak se stěhují ptáci do teplých krajů, naučí se poznávat stopy zvířat, vyrobí si z kůry lodičku a vybaví si krabičku poslední záchrany, která je na cesty potřebná. Myška si také vyrobí svíčku z včelího vosku, bude pozorovat a poznávat hvězdy a souhvězdí, zkusí si filtrovat vodu i uvařit čaj ze sušených bylin. Takový výborný čaj přinese darem i tetičkám. Ke konci knihy si ještě děti mohou zahrát hru. Stačí jim k tomu kostka a nějaké přírodniny.
Jaká jsou vaše oblíbená zvířata, rostliny a stromy? Moje jsou medvěd, pes, havran, tulipány, sedmikrásky, kopretiny a bříza. A jestlipak to čte někdo, kdo má moc rád lišky?

Jana Svobodová

Ježeček, co nic (ne)uměl

Knihu pro mě napsal můj syn Tobiáš Pospíšil. Byl to dárek k vánocům v roce 2021. Tobiáš požádal svoji sestru, studující ilustrátorku Báru, aby knihu svázala a ilustrovala. Vzniklo tak překrásné dílko, které udělalo jako dárek naprosto obrovskou radost.
Příběh vypráví ježeček. Ten žije za devatero horami a devatero řekami v lese. Ježeček je malý a nesmělý. Není moc oblíbený, nic mu skoro nejde, a ze všeho nejraději si čte. Ale ví, že by měl začít vyhledávat společnost jiných zvířátek a zkusit třeba sportovat. O tom, jak se statečně vydá hledat si kamarády, je tento líbezný příběh.
Knížka byla psána pro knihomolku, která pracuje jako knihovnice, takže knihy jsou i v závěrečném rozuzlení tohoto příběhu.
Děkuji za tento překrásný dárek svým oběma dětem… 🙂

Jana Svobodová

Mechová víla

Mechové víly jsou malé sličné bytůstky, které žijí v lese. Drží se ve stínu, aby je sluníčko nespálilo. Nejlíp jim je v blízkosti mechu, o který pečují. Víly chodí do školy, kde je slečna učitelka učí poznávat rostliny. Mia je krásná víla. Je však neposedná a nebaví ji, dávat ve škole pozor. Navíc trochu odmlouvá, a proto se ocitne za školou. To je však jen jedna malá neplecha a Mia jich zvládne napáchat o něco víc. Ale v pohádkách vše končí dobře, a tak se i maličká, půvabná Mia jistě napraví.
Knížku ilustrovala Ivona Knechtlová. Skvěle zvolená spolupráce autorek.
Jestlipak si na víly v lesním tichu a stínu, při odpočinku na mechu, někdy vzpomenete?

Jana Svobodová

Kdo roste v parku

V parku ve městě roste malý stromeček. Z jeho tenkého stonku vyrůstají dva zářivě zelené lístky. Malý semenáček by rád věděl, co z něj vyroste za strom až bude veliký. V parku roste ještě jedenáct velkých stromů. Stromek se rozhodne zjistit, kterému je nejvíc podobný. Bříze s bílou kůrou ne, rozložitému silnému dubu také ne, jeřábu s červenými jeřabinami také ne, lípě s krásně voňavými květy také ne, javoru mléči s krásnými listy také ne, štíhlému jasanu už vůbec ne, starému javoru klenu se semenáček vůbec nepodobá, kaštanu se svíčkami květů také ne, topolu co se natahuje vzhůru k nebi také ne a vrbě se skloněnou korunou také ne. Stromeček je smutný a má pocit, že k nikomu nepatří. Přitom podle autorky štěstí nachází ten, kdo ve světě najde někoho, kdo se mu podobá…
„A co třeba mně?“ ozve se čísi klidný hlas.
Semenáček zvedne povadlé lístečky a otočí se za hlasem stromu s neobvyklými listy, co vypadají jako vějíře a jmenuje se ginkgo neboli jinan.
A tak i náš semenáček zjistí komu je podobný a hned je velice šťastný…

Jana Svobodová

Když dnes půjdeš do lesa

Malé děti rády hledají v knížkách obrázky podle zadání. Hraji si tak s dětmi ze školek, když k nám přijdou do knihovny na besedu. Tato knížka s celostránkovými ilustracemi je k takovému hledání určena. K obrázkům jsou vždy napsány tematické básničky, které by mohly být o něco lepší. A pak je v knize důmyslně popsáno, co mají děti hledat. Když by jim hledané zvíře nešlo najít, protože ho třeba ještě neznají, pomůže jim popis činnosti, kterou to zvíře na ilustraci vykonává. Průvodcem je malý medvídek a seznámí vás se životem v lese.
Jaké je vaše nejoblíbenější lesní zvíře?

Jana Svobodová

Kam putuje voda?

Cesta začíná ve vysokých horách. V nich se voda promění v mracích ve sněhové vločky. Ty se pak snášejí k zemi. Když sníh roztaje, stane se z něj zase voda. Voda teče v potůčcích, řekách. Voda se také vsakuje do země. U vody žije velké množství zvířat, které mají děti možnost v knížce poznat. Řeky se vlévají do veletoku, ten do moře. Voda proudí stále, nebo zmrzne, nebo se vypaří, a vrátí se zpátky na oblohu.
Kniha je autorkou krásně ilustrovaná. Okénkové průřezy děti také pobaví.
Už víte, jak to s vodou chodí?

Jana Svobodová

Kráva Říčanová

Tereza Říčanová je malířka. Její výtvarné pojetí mě něčím dráždí, je neuspořádané, ale vystihuje sdělované a dětem se líbí. Tato kniha je jejím osobním příběhem, životem. Seznámí nás s tím, jak nechtěla přidávat další plasty na strašnou hromadu odpadků, a tak se rozhodla chovat krávu a dělat si svoje jogurty, tvaroh, máslo, sýry a jiné zdravé dobroty. Čtenáře seznámí s tím, jak péče o krávu probíhá, kolik je to práce, jak je namáhavá, i jak může těšit. Kráva co mléko dává, se jmenuje Málinka. Příběh života šťastného zvířete se vám jistě bude líbit a je poučný, protože za každou potravinou je příběh. Máte rádi mléko?

Jana Svobodová

Stařec a moře

Klasika od skvělého autora Ernesta Hemingwaye, který se stal v roce 1953 za novelu Stařec a moře nositelem Pulitzerovy ceny a v roce 1954 majitelem Nobelovy ceny za literaturu, rozhodně stojí za přečtení.
Tento skvěle napsaný příběh vypráví o starém rybáři, který vyjíždí na moře. Stařec na širém moři bojuje o svůj velký úlovek. Neúprosní žraloci jej o něj postupně připravují. Rybář myslí na malého chlapce, kterého učil lovit.
Příběh je strhující, pesimistický i oplývající nadějí a není to protimluv. Tato literatura je doporučovaná k maturitní četbě a zaslouženě by měla být přečtena…

Jana Svobodová

Muž, který sázel stromy

Kniha je o neobyčejném charakteru člověka. Příběh se odehrává v Provence. Vypravěč je poutníkem. Hledá vodu, všude je sucho a vyprahlo. V dálce jde vidět postavu pastýře se třiceti ovcemi. Pastýř bydlí v uklizeném kamenném domě. Každý den vyndá na stůl hrst posbíraných žaludů a vybere ty nejhezčí a namočí je do vody. Pomocí dlouhé hole pak sází duby. Už tři roky, uloží do země každý den 100 žaludů. Pastýř Elzéard Bouffier moudře usoudil, že kraj chřadne pro nedostatek stromů a protože neměl žádnou jinou důležitou práci, rozhodl se, že tu situaci napraví. A tak to dělá mnoho let, každý den, až vyroste překrásný rozlehlý les.
Příběh má hluboké poselství a v kombinaci nádherných ilustrací Pavla Čecha je krásnou knihou. Moci tak spočinout v dubovém lese…

Jana Svobodová

Fína a Zef, Příběh surikat

Surikatí máma Fína žije se svojí rodinou v ZOO. Mají se dobře. Malé surikaty mají moc rády, když jim maminka vypráví příběhy. Mláďata napjatě poslouchají jaké to bylo, když Fína jako malá žila na poušti.
Maminka vypráví co surikaty ve volné přírodě loví a jí. Jak se chrání před nebezpečím. Jak bydlí pod zemí. A také jaké to bylo, když se jednou s kamarádem Zefem vydali na výpravu.
Ke knize je od paní spisovatelky Březinové připraven Pracovní sešit, kde si čtenáři můžou hravou formou vyzkoušet, zda při čtení dávali pozor. Až si knížku přečtete bude například vědět jakými zvuky se surikaty dorozumívají. HARR! HARR! KNÍ! PÍSK!

Jana Svobodová