Prašina, Černý Merkurit

Při čtení první knihy Vojtěcha Matochy Prašina i při čtení té druhé s podnázvem Černý Merkurit se skvělými ilustracemi Karla Osohy mám vždy nutkavou potřebu jít Prašinu do Prahy hledat. Dokonce jsem litovala, že jsem si ulice a místa rovnou při čtení do mapy nezaznamenávala. Však ona se mapa jistě na internetu časem objeví… Další díly povedených knih nejsou vždy zárukou kvality, ale tento druhý díl tajuplného příběhu se povedl. Autor nás opět přivádí do části Prahy, ve které nefunguje elektřina. Jirka a jeho kamarádka En se potulují prašinskými ulicemi, aby odhalili tajemství černého merkuritu. Čtenář zjistí co způsobuje nefunkčnost elektriky i co může napáchat dynamit, merkurit a nedej bože černý merkurit. Kniha si svojí napínavostí nezadá s románem pro dospělé. Moc se těším na třetí závěrečný díl. Jo, a plánuji procházku Prašinou…

Jana Šmejkalová

To je metro, čéče!

Desetiletý žák základní školy Karel Kroupa chodí každý školní den odpoledne do družiny a strašně ho to tam nebaví. Proto o vánocích napíše Ježíškovi dopis s prosbou, aby alespoň vždy ve středu do nudné družiny nemusel. Ježíšek mu odpoví a přání mu splní. Každou středu bude malého Karla vyzvedávat Karel Kroupa nejstarší a bude ho brát sebou do metra.
Zprvu se nezdá, že by to mohlo být lepší, než chození do družiny, vždyť metro každý Pražák zná, ale děda Karel v něm celý život pracuje a zná ho úplně dokonale. Svému vnukovi tak zprostředkuje to nejbáječnější dobrodružství a poznávání.
Věděli jste třeba, že metro má tři trasy, zelené Áčko, žluté Béčko a červené Céčko. Že metro má 61 stanic. Všechny koleje jsou dohromady dlouhé 65,2 kilometrů. Že metro vlastní 730 vozů. Že jezdí na elektřinu, která je odebírána z boční kolejnice. A to jsou informace jen ze dvou komiksově upravených stránek.
Kniha je fantasticky ilustrovaná dvěma výtvarníky Janem Šrámkem a Veronikou Vlkovou, kteří spojili dvě techniky, a to počítačovou grafiku s kreslenými ilustracemi. Autorka Milada Rezková odvedla skvělou práci na poli literatury pro děti. Bravo!
Knihu si kupte, přečtěte a až pojedete metrem, tak si na ni určitě vzpomenete…

Jana Šmejkalová

Tajemství Oblázkové hory

Kniha byla v roce 2019 nominována na literární cenu Magnesia Litera. Tento dobrodružný příběh party drsných dětí, které si v mluvě ani skutcích rozhodně neberou servítky, zaujme hned od začátku. Postupně se hlavními hrdiny příběhu stávají dívka Kristýna, zvaná drsně Krisa a trochu ustrašený, na okraji party stojící kluk Martin, pro svůj menší vzrůst posměšně nazývaný Prcek. Tyto dvě děti se dostanou do „jiného“ světa, ve kterém se z počátku moc nevyznají, ale stále víc v něm začínají nacházet smysl, a dobrodružství, které je potká je strhující.
Obdivuji spisovatelku Báru Dočkalovou za to, jak moc se jí vyprávění příběhu její první knihy povedlo. Je mnohovrstevné a mám již zpětnou vazbu z knihovny, že příběh se dětem moc líbí.
Pojďte si přečíst, a pak i představit, co bychom uviděli my po nahlédnutí do Oblázkové hory…

Jana Šmejkalová

Továrna na sny

Anie Songe je blogerka. Její pravé jméno je Aneta. Od pasu nahoru je lesní víla a od pasu dolů ta mořská s ocasem. Přesně tak se ta půvabná žena popisuje v knize z roku 2016. V knize se dočteme mnoho příběhů z jejího života. Anie měla hezké dětství a těžké období puberty, kdy se nervově zhroutila s nepřesnou diagnózou anorexie. Tuto půvabnou dívku znám z Instagramu a vždy mi přišla neuvěřitelně krásná, proto jsem této pasáži ani nemohla uvěřit. Že někdo tak krásný měl pocit, že je nedokonalý. A Anie to v knize sama píše: „Mít se rád je jednou z nejdůležitějších a zároveň nejtěžších věcí pro to, abyste byli v životě spokojení, protože všechno, co se nám děje, vychází z nás.“
Její kniha je o snech, které máme mít, o tom, že to co budeme vysílat do vesmíru se nám vrátí, kniha je o hledání a nacházení lásky, o plnění snů, o spokojenosti, sebepřijetí a sebelásce, která je potřebná. Anie knihu sama doplnila ilustracemi. Mám jednu malou připomínku, a to že zvolená velikost fontu je opravdu příliš malá, aby se kniha pohodlně četla. Pokud vás životní příběh víly Anie zaujal, doporučuji kouknout na Instagram: https://www.instagram.com/anie_songe/ Facebook: https://www.facebook.com/AnieSongeBlog/ nebo web: https://aniesonge.com/ …

Jana Šmejkalová

Zeď: jak jsem vyrůstal za železnou oponou

Autora Petra Síse se prý jednou zeptal jeho syn, jaký je on americký usedlík, zda hodný nebo zlý. Tato otázka vnukla kreslíři a spisovateli nápad vytvořit tuto jedinečnou knihu jako odpověď synovi a jako geniální připomínku událostí naší země, na které bychom rozhodně neměli zapomenout. Kniha je vyprávěna pomocí kreseb, tak specifických pro Petra Síse. Jeho linky, tečky, barevné ladění je úžasné. Celá kniha je skvělá!
Vypráví příběh chlapce od jeho narození v roce 1948 v Československu. Ilustruje jeho dětství a dospívání v době totality. Popisuje události kolem roku 1968. Příběh této knihy končí událostmi po 17. listopadu 1989.
Doporučuji mít knihu v knihovně a ukazovat ji dětem a připomínat její obsah dospělým…

Jana Šmejkalová

Strakáč a Tioni

Kniha je pro děti, které hledají sílu. To je skvělé!
Vypráví příběh chlapce, který má po celém těle světlé skvrny. Děsí ho to. Ostatní děti si s ním zpočátku normálně hrají a kamarádí. Ale potom se to změní. Začnou se posmívat. Jsou to zkrátka Tioni. Ti ostatní, relativně normální, bez výrazných odlišností. Ale proč se vlastně posmívají, kde je ta hranice normálnosti? Máme být všichni stejní?!
Strakáč se skamarádí s dětmi, které mají také nějakou tu odlišnost. A jejich přátelství je skvělé. Ale co Tioni? Proč se nemůžou kamarádit všichni…
Nebo můžou…

Jana Šmejkalová

Ema a kouzelná kniha

Ema žije v sirotčinci. To je starý dům uprostřed velké zahrady. Žije v něm dalších dvacet tři děvčat. Všechny nosí stejné hnědé oblečení. Stará se o ně Slečna. Ta je hodná a starostlivá. Ema má jednu zvláštnost, a to že vidí kolem sebe maličkaté poletující víly. Je tím trochu odlišná a Slečna se občas na Emu zlobí, že je hlavou ve snách. Každé děvčátko, když má desáté narozeniny, dostane jako dárek zlatou minci a smí se poprvé samo vypravit za zdi sirotčince do města. Ema se na své narozeniny strašně těší. Ale onemocní a tak se její výprava o rok posune. Co se mezitím stane a jaký dárek si Ema za zlatý peníz koupí, se dočtete v této půvabné knížce.
Milujete knížky jako já…

Jana Šmejkalová

I hračky si chtějí hrát

Kdo si jako dítě nepředstavoval, že jeho hračky můžou ožít? Já tedy ano. Paní spisovatelka Březinová jistě také. V knížce o hračkách vypráví příběh žluté kuželky. Tu doma zapomenou děti, které odjedou na výlet. Kuželce to je moc líto. Polekaně se rozhlíží po dětském pokojíčku a zjistí, že není tak úplně sama. Skamarádí se s Kašpárkem z loutkového divadla, s panenkou Zlatkou, houpacím koníčkem, miminkem v kočárku Nánou, autíčkem, baterkou, míčem, pohraje si i s kostičkami, skamarádí se s plyšovým medvědem. Pokojíček je plný skvělých přátelských hraček. Kuželka prožije fajn den…

Jana Šmejkalová

Čuně, seber to!

Druhá kniha série Já se z toho picnu je o lidském nešvaru, a to neuklízení exkrementů po psích mazlíčcích. Ano je to kniha o hovínkách. Příběh je opět o partě kamarádů, z nichž má každý psa. Hlavní postava dívka Pepina Karásková je jednoho dne křivě obviněna sousedkou, že po svém pejskovi fekálie neuklízí. To se Pepině samozřejmě nelíbí, o to víc, že všude nachází velké množství podobného odpadu. S kamarády vymyslí několik způsobů, jak na to spoluobčany upozornit. Musím uznat, že jejich nápady jsou vážně originální!
V úsilí jim pomůže spřátelená knihovnice. Knihu knihovnice i napsala a opět se jí to povedlo…

Mami, típni to! http://www.ctuctescteme.cz/mami-tipni-to/

Jana Šmejkalová

Na rozcestí ke štěstí; Na rozcestí od štěstí

Tato kniha pro děti se dotýká témat jako jsou pýcha, lakomství, závist, vztek, lhostejnost, nestřídmost a lenost. Jirka je obyčejný, veselý a docela spokojený kluk. Chodí do třetí třídy, má maminku, tatínka a dvě sestry. Rád a dobře jezdí na koloběžce. Vždy jeden příběh se dotýká zmíněných nectností. Kniha je jedinečná v tom, že z jedné strany, a to té ke štěstí, vždy příběh nachází cestu, jak ze špatného chování ven. Na konci každého příběhu jsou otázky k textu. Týkají se toho, jak se postavy z příběhu zachovaly, co je k tomu vedlo, jak šlo chování předejít, co to celé mělo znamenat a třeba, zda nás napadá řešení. Z druhé strany knihy, a to té od štěstí, se vždy stejný příběh vyvíjí přesně naopak, tak že nectnostem hlavní hrdina podléhá. Opět následuje zpětná vazba ve formě otázek. Kniha je skvělým čtením se zamyšlením a následným povídáním s dětmi. Jistě ji použiji na některou z besed pro školy v knihovně…

Jana Šmejkalová