Kde jsi?

Víte, co to je tichá kniha? Je to příběh vyprávěný pomocí obrázků. Kniha, ve které není vůbec žádný text. Čtenář či pozorovatel si sám domýšlí o čem je. Každý tak můžeme mít o něco jinou interpretaci příběhu.
Dle mého je tento o hledání a nacházení dobrých skutků. O takovém tom pozitivním pošli to dál… Když jeden vidí u druhého, že udělá něco hezkého, ten druhý má také chuť udělat nějakou hezkost. Dívce se ztratí milovaný pejsek, je smutná, ale přesto obdaruje jablíčkem pána co krásně hraje na kytaru.. Jiný pán, co to vidí, tak sám od sebe uklidí odpadky v parku.. To inspiruje chlapečka, který vidí smutnou holčičku, které uletěl balónek.. a tak dál a dál..
Stalo se vám, že vás někdo podobně inspiroval?

Jana Šmejkalová

Jak myška hledala kamarády

Myslela jsem si, že světluška je překrásné stvoření. Měla jsem takovou tu vizi skoro pohádkového živočicha, který láká zbloudilé jak bludička do bažin…
No vím, že je to infantilní představa, ale dospělí čtenáři dětských knih takoví být mohou. 🙂
Pak jsem jako myška v příběhu zjistila, jak světluška doopravdy vypadá a taky jsem byla krapet rozčarovaná…
Myška v knize hledá kamarády a moc jí to nejde, protože v nich na první pohled vidí jejich krásu, ochotu a laskavost a na druhý pohled se podivuje, proč je světluška vlastně ošklivá, krtek upatlaný a tchoř smrdutý.
Taky máte ke svým přátelům výhrady? A co oni k vám…

Jana Šmejkalová