Dorka

Dorka chodí do základní školy a velmi to tam nesnáší. Je na vašem čtenářském posouzení, zda byste stejně jako její rodiče měli pochopení. Dorka má skvělou rodinu a úplně báječného dědečka. Ten ji vezme na celé prázdniny do maringotky stojící uprostřed přírody, poblíž lesíka, louky i potůčku. Tam dívka poznává faunu i flóru. Je velmi zvídavá a učenlivá. Její dědeček je postavou snů každého dítěte. Letní prázdniny, které spolu prožijí, se stanou nezapomenutelným časem.
Víte, na co se dá použít třeba rozmačkaný jitrocel?

Jana Šmejkalová

Isabela a žluté útesy

Dvanáctiletá Isabela v tomto druhém dílu knižní série tráví svůj čas ve škole, doma na statku a také o prázdninách v Bretani. Tam ji vezme s sebou rodina kluka Tomáše, se kterým Isa už nějaký čas chodí. Jenže její první zamilování je pryč a ona by chtěla, aby byli jen kamarádi. Ale jak mu to říct? Je to o to složitější, že se Isabela patrně zamilovává do Tomášova staršího bratra Kryštofa.
Příběh o velmi mladých dětech a jejich lásce je paní spisovatelkou Peroutkovou šetrně a čtivě vyprávěn. Vzpomínám si, že jsem se i já ve svých mlaďoučkých dvanácti letech do kluků zamilovávala. Ale neumím si představit zápletku, že je oba rodiče v tom vztahu tak podporují.
Moc si přeji se také podívat do Bretaně. A ano je to důvod, proč jsem po téhle dětské knize sáhla. Líbila se mi.

Jana Šmejkalová

Kde jsi?

Víte, co to je tichá kniha? Je to příběh vyprávěný pomocí obrázků. Kniha, ve které není vůbec žádný text. Čtenář či pozorovatel si sám domýšlí o čem je. Každý tak můžeme mít o něco jinou interpretaci příběhu.
Dle mého je tento o hledání a nacházení dobrých skutků. O takovém tom pozitivním pošli to dál… Když jeden vidí u druhého, že udělá něco hezkého, ten druhý má také chuť udělat nějakou hezkost. Dívce se ztratí milovaný pejsek, je smutná, ale přesto obdaruje jablíčkem pána co krásně hraje na kytaru.. Jiný pán, co to vidí, tak sám od sebe uklidí odpadky v parku.. To inspiruje chlapečka, který vidí smutnou holčičku, které uletěl balónek.. a tak dál a dál..
Stalo se vám, že vás někdo podobně inspiroval?

Jana Šmejkalová

Máma s tátou už nejsou spolu

Myslíte si, že se rozchod rodičů dá zvládnout?
Vždy je to těžké! Tato kniha je kreativním průvodcem, který se dětem pokouší nabídnout odpovědi na otázky, rady, pochopení, účast, empatii a návod, jak takovým těžkým obdobím života projít.
Moc se mi líbí, jak je kniha koncipovaná, jak jsou tvořeny ilustrace, jak dítě vede krůček za krůčkem…
Vzhledem k tomu, že se mě téma hluboce dotýká a svým dětem jsem podobné trauma způsobila, jsem moc ráda, že taková kniha byla napsána.
Dovolím si citovat: Občas je potřeba se ozvat. Když nic neřeknu, nemůže se nic změnit k lepšímu. Většinou se mi pak uleví a vyřeší se to. Chci si o to říct.
Tak to podepisuji.

Jana Šmejkalová

Tota lítá

Dívka Tota miluje lítat ve svých snech.
Když jsem byla dítětem, také jsem se každý večer strašně těšila, až se vydám do své říše snů a fantazií. Ještě před usnutím jsem vymýšlela dlouhé příběhy.
Tota se vždy před usnutím vybaví rekvizitami na cestu a naplánuje kam se podívá. Její chytrý a milovaný dědeček jí vypráví o tom, jaké to bylo žít v totalitě. Co to je za režim, jaké má vůdce, omezení a pravidla. Totu to moc zajímá a nechápe, proč lidé v takových zemích žijí. Aby to pochopila, vydává se ve snu do země připomínající Severní Koreu, o které paní spisovatelka Nina Špitálníková dlouhodobě a skvěle píše.
V knize je dobře a dětem srozumitelně vysvětleno, co to totalita je.
Narodila jsem se v roce 1975 v Československu a jako malé mi podobné záležitosti nikdo nevysvětlil. Je dobře, že dnešní děti mají vhled do celého světa. Pokud se rozhlédnou…

Jana Šmejkalová

Železný muž

Pohádka anglického básníka Teda Hughese spatřila světlo tehdy turbolentního světa roku 1968. Je to velmi, opravdu velmi čtivá pohádka, zpracovatelná na jeden hlt. Vypráví o železném muži, který sám sebe dramaticky sestavil. O jeho potřebě zkrmit vše železné, o potřebě lidí jej lapit a lapeného pohřbít, a o jejich krátkozrakosti a bezradnosti, o hříchu a odpuštění, o návštěvníkovi z dalekého vesmíru, o jeho umění zpěvu a potřebě zkrmit vše živé. A vzhledem k žánru sci-fi a jeho odkazu do budoucnosti i o moudrosti strojů, převyšující tu lidskou.
Z čehož mi vychází, že má žena je stroj.

Autor: David Šmejkal (manžel) 🙂

Jana Šmejkalová

Deníček nudilky

Emma se strašně nudí. Je chytrá. Dobře se učí. Pokojíček má uklizený, úkoly hotové. A ta nuda trvající nekonečně dlouho je tak ubíjející. Ema vůbec neví, jak ji zahnat. Ani hraní šachů s dědou nepomáhá. Ani pečení koláče s babičkou. A nuda ji dusí nejenom doma, ale i ve škole. Možná by pomohlo čtení. To Emmu baví, ale knihy co má doma, má už několikrát přečtené. Jednoho dne ji zaujme mravenec. Nasype mu drobečky. A to jak se je malý tvoreček snaží odnést ji tak zaujme, že málem přijde pozdě na vyučování. Hodný pan učitel jí však nevyhubuje, ale naopak jí přinese knihu o hmyzu. A taky si Emma začne psát deník. A udělají jí kartičku do místní knihovny. Ono je na světě tolik zajímavého, že se Emma už nenudí.
A kdy se nudíte vy? A pomůže vám něco? A co?

Jana Šmejkalová

Jasmína lovkyně záhad, Zasněžené vzpomínky

Jasmína z pátého dílu komiksových příběhů má celou sérii nějaký vnitřní problém se svojí maminkou. A tím velkým a smutným problémem je smrt jejího tatínka, která ji zastihla už ve čtyřech letech. Okolnosti úmrtí jsou pro ni i po letech zcela nesrozumitelné a její dětské domněnky a vzpomínky zcela traumatické.
Může se zdát, že příběh je smutný, ale je o hledání porozumění, umění si o všem promluvit, sdílení, lásce, a o tom, jak často dáme na svoje domněnky, než abychom naslouchali a hledali pravdu.
Mám Jasmínu moc ráda a vždy mám radost z nového dílu.
Pozdravuj na cestě kolem světa…

Jasmína lovkyně záhad, Zkamenělá ZOO

Jasmína lovkyně záhad, Tajemná kniha

Jasmína lovkyně záhad, Pátý poklad

Jasmína lovkyně záhad, Tajuplný portrét

Jana Šmejkalová

Máma

Máma nám bývá nejbližším člověkem. Máma nám dává život. Máma nás vychovává. Máma nás chrání. Máma nám dává lásku.
Samozřejmě nám vše dávají i tátové. Ale tato kniha je holdem ženám, matkám. Na každé straně najdete básnický text, který volně pokračuje. Má jedno téma, kterým je mateřství a láska. Na každé dvojstraně je jedinečná a velmi krásná ilustrace, která verš dokresluje.
Překrásná kniha.
Je štěstí být mámou. Je to nekonečná láska milovat svoje děti.
Miluji vás, Báro a Tobiáši.

Jana Šmejkalová

Kniha plná jídla

Jídlo je jednou ze základních potřeb. Může být radostí, ale třeba i posedlostí. Může nám prospívat, ale i škodit. V knize se dočteme, že ne vždy byl jídla dostatek. Také však nebyla tak častá obezita. Což je velký problém dneška. Také přežranost a mlsota… A samozřejmě výborné jídlo a kuchyně…
Kniha je zkrátka plná jídla. Začíná dějinami, zajímavostmi, fakty. Dozvíme se, jak se tradičně stravují lidé po celém světě. Jak jídlo zrcadlí krajinu. Jak se potraviny rozdělují. Jak se pěstují i vyrábějí. Jaká je magie chuti.
Kniha je opravdu zajímavě sestavená a moc mě ji bavilo číst. Navíc je krásně ilustrovaná.
Po jejím přečtení bych chtěla ochutnat islanský koláč vínartertu, pravý šafrán, anglický black puding, což je překvapivě salám, či thajskou uzeninu sai ua.
Kéž se však dokážeme držet rčení: jez do polosyta, pij do polopita.

Jana Šmejkalová