Čtenářské tipy na knihy pro děti
Kniha vysázená speciálním fontem písma Dyslexie má za cíl pomoci se čtením. Záměrně odstíněné písmo naznačuje rozdělení slabik.
Máňa si myslí, že není ničím výjimečná. Že zkrátka každý něco umí, jen ona nic. Žofka krásně kreslí. Eda suprově hází žabky. Mates je přeborník v odpočívání. Terka umí mega foukat. Monika nejlíp barevně kombinuje ponožky. Ruda umí psát i nohama.
Máňa má hodně přátel mezi zvířátky.
Myslíte si stejně jako ona, že vážně nic neumí?
Předpokládá se, že narození sourozence je vždy paráda a štěstí. Ale když se nad tím zamyslíme a jsme obletovaný a milovaný jedináček, tak není moc proč si přát, být sesazen z trůnu jedinečnosti nějakým otravným miminem. Ono už to maminčino těhotenství Andělce bere pozornost. A i tatínek na ni nemá tolik času. Slíbil jí přeci, že budou pokračovat ve stavbě papírového zámku.
Andělka se postupně začíná hněvat na celý svět. Žádné mimino domů nechce.
Jaké to pro ni i pro rodinu bude, když se jim narodí Kilián, se dozvíte z této velmi dobře napsané a krásně ilustrované knize.
Vůbec si to jako princezna Jedináčková neumím představit. Ještěže jsem si to mohla přečíst.
Deetje je devět let a bydlí s mámou v bytovce na sídlišti. Je to komunikativní holka, která se nebojí s nikým dát do řeči. Jenom s mámou jí to nejde. Maminka je pořád smutná a nepřístupná. Deetje jednoho dne najde na ulici ztracený dopis s nečitelnou adresou. Rozhodne se se svými kamarády vypátrat, komu byl určen. Cíl bude překvapivý a život dívky zcela změní.
Tato kniha se mi strašně moc líbila. Je o problému, který jsem také měla, a to nekomunikování. Už jsem se zlepšila. A vděčím za to své lásce. On mě to naučil. Už vím, že i když jsou některé věci nepříjemné, je lepší o nich mluvit.
Také to umíte?
Král Vrků není kluk. Žije v říši, která je všetečným očím uschovaná. Ale Jakub Suchý je kluk co se kvůli tomu, že ho šikanují, umí skvěle schovávat. A tak objeví i tajemný hvozd. Zlý a otylý Max však proklouzne se svojí zlobou za Jakubem i tam. Ale král Vrků je statečný a připravený svůj svět chránit a Jakub je moc fajn, tak je nasnadě, aby se ti dva skamarádili a šli do toho spolu.
Moc se líbí neohroženost té holky! Jaké? No čtěte, honem.
Julian žije v New Yorku a kvůli tomu, že šikanoval spolužáka musel přestoupit na jinou školu. Má udělat projekt do dějepisu, a proto zavolá přes FaceTime svojí babičce, která žije ve Francii. Babička dobře ví, že by Julián svoji chybu rád vzal zpátky a napravil ji. A začne mu vyprávět svůj životní, osudový příběh o druhé světové válce, který ji celoživotně poznamenal a změnil jí život. Je to příběh o antisemitismu – nenávisti vůči Židům, deportacích, francouzském odboji, holocaustu – masovém vyvraždění 6 milionů Židů, ale i o šikaně. A také o přátelství, ochotě pomoci, statečnosti, naději a lásce.
Je to poutavě napsaný příběh mladé židovské dívky Sary, která se až jako stará žena poprvé rozhodne vyprávět příběh, který by měl být zveřejněn. Měli byste si ho přečíst!
Se vší úctou a respektem si dovoluji nazvat paní spisovatelku Ivonu Březinovou mistrovou empatie. Opět dokázala uchopit další z citlivých a křehkých témat týkajících se dětí a skvěle vystavět příběh, který odkryje bolavá místa a navrhne smysluplné řešení.
Tentokrát jde o z jednoho pohledu šťastnou událost, kterou je příchod sourozence. Ale ne každé dítě si přeje přijít o statut jedináčka. Devítiletá Tonča má zcela jasno v tom, že sourozence nechce. Chce mít nadále plnou pozornost svých rodičů i prarodičů, a na rovinu to říká a dává najevo. Jenže jí je logicky vysvětlováno, že další dítě je pro rodinu požehnáním a že bude stejně milovaná, jako její budoucí sestřička Emilka.
Kniha je čtivá, psaná z vícero pohledů a v závěru nabízí i desatero použitelných rad.
Pamatuji se, jaké to bylo pro moji dceru Báru, když se nám narodil její bratr Tobiáš. A Bára si jistě pamatuje, jak si chtěla hrát na koťátko v bříšku, které se má narodit…
Desetiletý Matěj jede s rodiči na venkov na pohřeb příbuzného, kterého skoro neznal. Na vsi bydlí vzdálená rodina. A je tam například pohřbený i Matějův praděda. Právě jeho patrně holenní kost najde na hřbitově a spontánně a zbrkle si ji vezme. Jenže poté již neví, jak s ní naložit a taková relikvie jej děsí a straší. Takže se roztáčí napínavý příběh, jak s kostí naložit.
Kniha určená pro čtenáře ve věku 9 až 11 let mě skutečně bavila a těšila jsem se, jak bude příběh dál pokračovat. Líbily se mi i ilustrace, za které prý vděčíme autorčině výběru, který si skálopevně prosadila.
Spisovatelka Bára Dočkalová je od té doby co začala vydávat knihy pro děti moje top oblíbená autorka.
Také bych se ráda kamarádila s tou potrhlou Rózou. Ale já mám v práci Margolku… 🙂
Knihu napsala Šárka Svobodová a básnickými hádankami ji obohatil Robin Král. Ilustrace v řezu i neřezu 🙂 namalovala Tereza Vostradovská. A o čem kniha je? O tom jak pár přírodnin, předmětů, věcí, zvířat či nástrojů funguje.
Tak třeba sopky, masožravky či kočky. Ale víc neprozradím, abyste mohli hádat o čem si počtete a zjistíte zajímavosti. Mňau…
Paní spisovatelka Ivona Březinová opět čtivě a hlavně citlivě uchopila bolestné téma, a to tentokrát válku na Ukrajině pohledem dětí. Jak se cítí uprchlíci ze své země v cizím prostředí, jak je to těžké pro žáky, jejich rodiče, jak velký mají strach o své blízké, kteří museli zůstat ve válečném území…
Příběhem nás bude provázet dvanáctiletá Anhelina, která má velký problém se do nového českého prostředí začlenit. Trápí ji, že neví co se stalo s jejím mladším bratříčkem a babičkou. O tatínkovi, který ve válce bojuje, také s maminkou nemají zprávy.
Kniha čtivě upozorňuje na citlivé problémy, které z této hrozné války vyplývají.
Myslím, že i vy máte ve své blízkosti nějaké dítě či dospělého Ukrajince, který se k nám do země v uplynulých letech přistěhoval. Zkusili jste si s ním popovídat a zjistit jeho osobní příběh?
Strhující příběh smutných osudů, které nesmí být zapomenuty! O nich je kniha Katherine Marshové Ztracený rok. A nejenom rok, ale i celé životy obrovského množství lidí, které byly ztraceny…Příběh je vyprávěn v několika místopisných a časových rovinách. V New Jersey v USA za covidového pandemického období roku 2020 poznáváme Matthewa, který s maminkou a prababičkou čelí domácí izolaci. Druhým místem je Kyjev na Ukrajině v SSSR v roce 1932. Poznáváme Milu, která žije s tatínkem a hospodyní. Ten je, zdá se zapáleným komunistou. Třetí místem je Brooklyn v New Yorku v USA v roce 1932 a tam se seznámíme s Helen, která již před časem s rodinou emigrovala z Ukrajiny do Ameriky.Matthew má stoletou prababičku, která nikdy nikomu nedokázala vyprávět svůj srdceryvný a pohnutý životní příběh, který se týkal jejích příbuzných a strašného hladomoru na Ukrajině na počátku 30. let 20. století. A příběhy všech se propojí…Kniha je čtivá, poutavě napsaná a naučná. Přála bych jí hodně čtenářů, kteří si ji půjčí či koupí…