Jonáš je osmiletý kluk co si k narozeninám moc přeje dostat psa. Zažije obrovské rozčarování, když místo něj dostane slepici. Ale tohle není žádné nudné zvíře, je to družná, zvířecí řečí dobře se dorozumívající slípka, která miluje dobrodružství a rychlou jízdu. Dostane jméno Koko a Jonáš si ji zcela zamiluje. Budou spolu trávit super dny a seznámí se i s fajn holkou Kájou a jejím uslintaným boxerem Vilíkem.
My máme taky nové zvířátko! Od popelnic zachráněné kotě. Jen ještě nevíme jméno. Zatím se zvažuje Havel Slon Sauron Freud Joint Ferda Tóru Kejchal… 🙂
Strašidýlko Stráša hasí průšvihy
Strašidýlko Stráša opět chodí po hradbách hradu a co chvíli se něčeho leká. Má vedle sebe své kamarády Matěje a Helenku, kočku Luisu, maminku Bílou paní a taťku Bezhlavého Rytíře. Stráša chodí i do školy. Život mu znepříjemňují dva spolužáci, dvojčata Kamila a Emanuel. Strašidýlko by již mělo zjistit, jaké strašidelné zaměření či povolání bude mít. Bude z něj vodník, hejkal, trpaslík či čert? Možná budete stejně jako já hádat a necháte se inspirovat ilustrací na obálce knihy, kde má Stráša zrzavé planoucí vlásky.
Jaké strašidlo byste chtěli být vy? Mně by se líbila Bílá paní.
Ztracená ponožka
Další barevná chuťovka Petra Horáčka pro malé děti. A taky pro knihovnice co mají rády příběhy zmatených zvířátek a optimistických bytostí, které každou obtíž převedou do kladu. Králíček nebo teda králička nemůže najít druhou ponožku. Chce jít ven. Pobavilo mě, že vůbec nehledá boty! A mám ráda vyřezávaná okýnka v jednotlivých stránkách, kdy můžeme nakukovat do dalších stran.
Jaké je, pane Horáčku vaše nejoblíbenější zvíře? A jaká barva? A máte rád vtipy?
SuperMáňa: No jasně!
Kniha vysázená speciálním fontem písma Dyslexie má za cíl pomoci se čtením. Záměrně odstíněné písmo naznačuje rozdělení slabik.
Máňa si myslí, že není ničím výjimečná. Že zkrátka každý něco umí, jen ona nic. Žofka krásně kreslí. Eda suprově hází žabky. Mates je přeborník v odpočívání. Terka umí mega foukat. Monika nejlíp barevně kombinuje ponožky. Ruda umí psát i nohama.
Máňa má hodně přátel mezi zvířátky.
Myslíte si stejně jako ona, že vážně nic neumí?
Andělka a Kilián
Předpokládá se, že narození sourozence je vždy paráda a štěstí. Ale když se nad tím zamyslíme a jsme obletovaný a milovaný jedináček, tak není moc proč si přát, být sesazen z trůnu jedinečnosti nějakým otravným miminem. Ono už to maminčino těhotenství Andělce bere pozornost. A i tatínek na ni nemá tolik času. Slíbil jí přeci, že budou pokračovat ve stavbě papírového zámku.
Andělka se postupně začíná hněvat na celý svět. Žádné mimino domů nechce.
Jaké to pro ni i pro rodinu bude, když se jim narodí Kilián, se dozvíte z této velmi dobře napsané a krásně ilustrované knize.
Vůbec si to jako princezna Jedináčková neumím představit. Ještěže jsem si to mohla přečíst.
He, he!
Ivan Wernisch je básník. Je to muž s obrovskou imaginací – představivostí. Je radost si přečíst tuto knihu básní určenou dětem, či spíš mládeži. A o čem, že právě tahle knížka je? O cestě, kosmické lodi, hlavě na stole, o tragédiích i radostech.
V divadle laterna Magika jsme s mým milovaným mužem viděli představení Wernisch a zcela nás nadchlo a uchvátilo. Tato knížka je také potrhlá a skvělá. Zkuste oboje: divadlo i literaturu.
Večer je v okně
můj obličej někoho
kdo se sem dívá
Člobrd na obzoru
Se vší úctou a respektem si dovoluji nazvat paní spisovatelku Ivonu Březinovou mistrovou empatie. Opět dokázala uchopit další z citlivých a křehkých témat týkajících se dětí a skvěle vystavět příběh, který odkryje bolavá místa a navrhne smysluplné řešení.
Tentokrát jde o z jednoho pohledu šťastnou událost, kterou je příchod sourozence. Ale ne každé dítě si přeje přijít o statut jedináčka. Devítiletá Tonča má zcela jasno v tom, že sourozence nechce. Chce mít nadále plnou pozornost svých rodičů i prarodičů, a na rovinu to říká a dává najevo. Jenže jí je logicky vysvětlováno, že další dítě je pro rodinu požehnáním a že bude stejně milovaná, jako její budoucí sestřička Emilka.
Kniha je čtivá, psaná z vícero pohledů a v závěru nabízí i desatero použitelných rad.
Pamatuji se, jaké to bylo pro moji dceru Báru, když se nám narodil její bratr Tobiáš. A Bára si jistě pamatuje, jak si chtěla hrát na koťátko v bříšku, které se má narodit…
Kost
Desetiletý Matěj jede s rodiči na venkov na pohřeb příbuzného, kterého skoro neznal. Na vsi bydlí vzdálená rodina. A je tam například pohřbený i Matějův praděda. Právě jeho patrně holenní kost najde na hřbitově a spontánně a zbrkle si ji vezme. Jenže poté již neví, jak s ní naložit a taková relikvie jej děsí a straší. Takže se roztáčí napínavý příběh, jak s kostí naložit.
Kniha určená pro čtenáře ve věku 9 až 11 let mě skutečně bavila a těšila jsem se, jak bude příběh dál pokračovat. Líbily se mi i ilustrace, za které prý vděčíme autorčině výběru, který si skálopevně prosadila.
Spisovatelka Bára Dočkalová je od té doby co začala vydávat knihy pro děti moje top oblíbená autorka.
Také bych se ráda kamarádila s tou potrhlou Rózou. Ale já mám v práci Margolku… 🙂
Židle pro Anhelinu
Paní spisovatelka Ivona Březinová opět čtivě a hlavně citlivě uchopila bolestné téma, a to tentokrát válku na Ukrajině pohledem dětí. Jak se cítí uprchlíci ze své země v cizím prostředí, jak je to těžké pro žáky, jejich rodiče, jak velký mají strach o své blízké, kteří museli zůstat ve válečném území…
Příběhem nás bude provázet dvanáctiletá Anhelina, která má velký problém se do nového českého prostředí začlenit. Trápí ji, že neví co se stalo s jejím mladším bratříčkem a babičkou. O tatínkovi, který ve válce bojuje, také s maminkou nemají zprávy.
Kniha čtivě upozorňuje na citlivé problémy, které z této hrozné války vyplývají.
Myslím, že i vy máte ve své blízkosti nějaké dítě či dospělého Ukrajince, který se k nám do země v uplynulých letech přistěhoval. Zkusili jste si s ním popovídat a zjistit jeho osobní příběh?
Vúdúlínek
Daniela Fischerová pro vás v pohádkovém lese vymyslela postavu chlapečka, který se měl jmenovat vlídným jménem Budulínek. Ale protože to zapisovatel pan Mrkvička popletl, stal se z něj Vúdúlínek. A tohle jméno generuje temno a negaci. Navíc chlapcovy černé oči všechny děsí…
V lese žije také několik dalších bytostí. Třeba poslední jezinky. Jenže s takovými bytostmi je to těžké, čím víc se v ně věří, tím líp, ale pokud v malou bledou jezinku nikdo nevěří, hrozí jí, že zcela zmizí. Ale naštěstí i do lesa za vysokou zdí občas vleze někdo, kdo nemá, a s celým příběhem pomůže.
Vy v nějakou nadpřirozenou bytost věříte? Občas je těžké potkat i nějakou bytost, která žije a je viditelná…