Táta zajíc a synek malý zajíček se mají evidentně strašně moc rádi. Hrají si spolu. Povídají si. Pozorují jarní probouzející se přírodu. V létě jsou fascinováni krásou barev. Povídají si o tom, která věc, rostlinka nebo zvíře se jim v té které barvě líbí nejvíc. Podzimní vítr jim nabídne báječnou hru a schovávačku. Bílá zima zase prima hádanky.
Nejkrásnější je láska, kterou mezi sebou můžeme mít. A máme!
Binec v našem domě
Máte doma někoho komu se dá říkat bordelář? Ne? Opravdu?
V knize jdou domu sourozenci a těší se, že si budou hrát. Ale doma hned v předsíni je strašný nepořádek. Strašně věcí není na svém místě a všude se něco válí. Úkolem dětí bude najít poházené věci a najít je i jako uklizené. Takto budeme číst, prohlížet a hledat spoustu věcí. Postupně tak uklidíme kuchyň, dětský pokoj koupelnu i obývací pokoj. Na zahradě bude kupodivu uklizeno. Ale moc dlouho to nevydrží…
Příšerný večírek
Taky si někdy připadáte jako obluda? Nebo jste sebejistí a uvědomujete si svoji hodnotu a kvalitu? Některá zvířata jsou prý slušné obludy. Tak třeba Ropušák, Krysa, Netopýr, Pavoučice i Hyena. Jak se tak spolu baví a připadají si marní, tak je naštěstí napadne, že každý z nich něco umí. No a slovo dá slovo a vznikne band, který by po večerech mohl muzicírovat a pořádat večírky.
Myslíte, že si je někdo přijde poslechnout?
Tati!
Ilustrace: kluk si čte v posteli. Usíná. Usne. Probudí se. Křik! Vedle něj leží příšera a řve na něj, že je vedle něj… PŘÍŠERA!
Jak to? Vždyť já jsem kluk a vedle mě je příšera!
Jak to?
Že se v tom ztrácíte?
Tak to je super, protože si musíte tuhle skvělou autorskou knížku Philippa Corentina přečíst a prohlédnout!
Skřítek je vzhůru
Dětem známá spisovatelka Astrid Lingrenová napsala příběh o skřítkovi Tomtem. Toto vydání ilustrovala moje oblíbená kreslířka Kitty Crowtherová.
Skřítek Tomte bydlí na půdě staré usedlosti uprostřed lesů. Lidé ho nevidí, ale tuší, že tam s nimi žije. Ve sněhu vídají otisky jeho malých nožek. Tomte vždy v noci obchází hospodářství a povídá si skřítkovskou řečí se zvířátky. Stačilo by, aby se děti v noci vzdudily a jistě by si se skřítkem také popovídaly. Ale když mrzne až praští a je temná noc, tak děti hluboce a tvrdě spí.
Pojďte také již spát. Jistě se vám klíží očička…
Zelený hroch
Žijeme v době, kdy se hledá indentita. A v této milé knížce pro děti se zelený hroch nemůže smířit s tím, že je odlišný. Že nikde jinde nejsou podobně zbarvení hroši. Že je divný, ba podivný. Kamarádi ho utěšují. A jak to už bývá, každý si na svoji moudrost musí přijít sám.
Schválně hádejte, koho na konci příběhu hroch potká a jakou to zvíře bude mít barvu?
Můj táta píše knihu
Povolání spisovatele předpokládá fantazii, nápady, neotřelost, humor, drama, překvapení, příběh… Ale co když inspirace nepřihází? Táta se snaží psát. Zato malý Florián se o nic nesnaží, jen si s chutí hraje! Vlastně jo, o něco se snaží! Zaujmout evidentně nepíšícího tatínka.
Kniha má úžasné ilustrace a líbila se mi po všech stránkách. A to doslova!
Kiosek
Paní Olga tak ňák srostla se svým novinovým stánkem, řečeným kioskem. Prodává v něm tabákové výrobky, noviny, časopisy a třeba sladkosti. Ráda si povídá se svými pravidelnými zákazníky. Je tak silná, ba tlustá, ba obézní, že z kiosku nemůže ani odejít. Sní o moři a miluje čtení cestovatelských časopisů. Moc by si přála se do nějaké exotické země podívat.
Znáte to, když si něco moc přejete, ono se vám to splní! Musíme si dávat pozor na svá přání. Mně se jich už splnilo habaďůra!
Ztracená ponožka
Další barevná chuťovka Petra Horáčka pro malé děti. A také pro knihovnice, co mají rády příběhy zmatených zvířátek a optimistických bytostí, které každou obtíž převedou do kladu. Králíček nebo teda králička nemůže najít druhou ponožku. Chce jít ven. Pobavilo mě, že vůbec nehledá boty! A mám ráda vyřezávaná okýnka v jednotlivých stránkách, kdy můžeme nakukovat do dalších stran.
Jaké je, pane Horáčku, vaše nejoblíbenější zvíře? A jaká barva? A máte rád vtipy?
SuperMáňa: No jasně!
Kniha vysázená speciálním fontem písma Dyslexie má za cíl pomoci se čtením. Záměrně odstíněné písmo naznačuje rozdělení slabik.
Máňa si myslí, že není ničím výjimečná. Že zkrátka každý něco umí, jen ona nic. Žofka krásně kreslí. Eda suprově hází žabky. Mates je přeborník v odpočívání. Terka umí mega foukat. Monika nejlíp barevně kombinuje ponožky. Ruda umí psát i nohama.
Máňa má hodně přátel mezi zvířátky.
Myslíte si stejně jako ona, že vážně nic neumí?
