Lyžníci z Plískanic

V Plískanicích se skvěle lyžuje. Sněhu je dost a je načechraný a krásně bílý. Mrzne. Běžkaři už hbitě projíždějí svoje tratě. Na sjezdovkách je živo, z kopců sviští na sjezdových lyžích mnoho lyžníků. Lanovky mají napilno. V lesech pracují dřevorubci, na jezeře se pod ledem ukrývají ryby, které se rybáři pokouší ulovit. Děti staví sněhuláky ze sněhu. Na pláni se chystá slavná Plískanická rallye skútrů. Na skokanském můstku se právě povedl rekordní skok. A to není vše.
Napadá vás, co se ještě dá dělat v zimě, když je všude napadaný sníh?

Jana Svobodová

Ježeček, co nic (ne)uměl

Knihu pro mě napsal můj syn Tobiáš Pospíšil. Byl to dárek k vánocům v roce 2021. Tobiáš požádal svoji sestru, studující ilustrátorku Báru, aby knihu svázala a ilustrovala. Vzniklo tak překrásné dílko, které udělalo jako dárek naprosto obrovskou radost.
Příběh vypráví ježeček. Ten žije za devatero horami a devatero řekami v lese. Ježeček je malý a nesmělý. Není moc oblíbený, nic mu skoro nejde, a ze všeho nejraději si čte. Ale ví, že by měl začít vyhledávat společnost jiných zvířátek a zkusit třeba sportovat. O tom, jak se statečně vydá hledat si kamarády, je tento líbezný příběh.
Knížka byla psána pro knihomolku, která pracuje jako knihovnice, takže knihy jsou i v závěrečném rozuzlení tohoto příběhu.
Děkuji za tento překrásný dárek svým oběma dětem… 🙂

Jana Svobodová

Slon

Další autorská kniha Petra Horáčka, který svými vystřihovanými obrázky lepenými na barevná pozadí, umí vytvořit překrásně dětské knížky. Tato o je klukovi. Ten má velkou chuť zahrát si fotbal, ale ani dědeček ani babička nemají čas. Ale SLON čas má! A SLON si rád hraje. A SLON je pro každou radost či neplechu. A SLONA může mít vedle sebe úplně každý, jen musí otevřít ve svém srdci a mysli dveře do fantazie.
Tato kniha je o imaginárním příteli, který je skvělý, přátelský a hravý.
Máte také takového?

Jana Svobodová

Dědeček v růžových kalhotách

Dědeček je na první pohled morous. Ke svému okolí se chová podivně. Nedovolí vypustit použitou vodu z vany, ale vodu používá ke splachování záchodu. Opakovaně používá igelitové sáčky, i když jsou už špinavé. Přednostně dojídá skoro prošlé potraviny. Nosí i ošklivé staré oblečení, aby se zbytečně nevyhodilo. To, že se děděček chová ekologicky je jasné a fajn. Co už tak moc skvělé není, je to, že to svému okolí moc nevysvětluje, nekomunikuje, a to že je v jádru hodný, všem tají. Bylo mi ho celou dobu líto. Naštěstí se narodí vnouček a knížka může spět k relativně šťastnému konci.
Přemýšlet o ekologii, chovat se šetrně je skvělé, záslužné a nutné.

Jana Svobodová

Oslík a vánoční andělíček

Vánoce jsou křehké období, plné vůní, světýlek, přání, lásky, zvyků i příběhů. Ten nejznámější o Ježíškovi, který se narodil v jesličkách nám v této knize zprostředkovává oslík a andělíček. Oslík hledá maminku. Andělíček mu ji pomáhá najít. Na společné cestě potkají děti, dvě maminky, babičku, pekařku, ovčáka, prodavačku, strážmistra a spoustu zvířátek. Všichni, kdo naslouchají a mají otevřené oči, se k nim přidají. Ti, co spěchají, tak o vánoční zázrak přijdou. A jaký ten zázrak bude? Možná už víte…

Jana Svobodová

Mechová víla

Mechové víly jsou malé sličné bytůstky, které žijí v lese. Drží se ve stínu, aby je sluníčko nespálilo. Nejlíp jim je v blízkosti mechu, o který pečují. Víly chodí do školy, kde je slečna učitelka učí poznávat rostliny. Mia je krásná víla. Je však neposedná a nebaví ji, dávat ve škole pozor. Navíc trochu odmlouvá, a proto se ocitne za školou. To je však jen jedna malá neplecha a Mia jich zvládne napáchat o něco víc. Ale v pohádkách vše končí dobře, a tak se i maličká, půvabná Mia jistě napraví.
Knížku ilustrovala Ivona Knechtlová. Skvěle zvolená spolupráce autorek.
Jestlipak si na víly v lesním tichu a stínu, při odpočinku na mechu, někdy vzpomenete?

Jana Svobodová

Kdo roste v parku

V parku ve městě roste malý stromeček. Z jeho tenkého stonku vyrůstají dva zářivě zelené lístky. Malý semenáček by rád věděl, co z něj vyroste za strom až bude veliký. V parku roste ještě jedenáct velkých stromů. Stromek se rozhodne zjistit, kterému je nejvíc podobný. Bříze s bílou kůrou ne, rozložitému silnému dubu také ne, jeřábu s červenými jeřabinami také ne, lípě s krásně voňavými květy také ne, javoru mléči s krásnými listy také ne, štíhlému jasanu už vůbec ne, starému javoru klenu se semenáček vůbec nepodobá, kaštanu se svíčkami květů také ne, topolu co se natahuje vzhůru k nebi také ne a vrbě se skloněnou korunou také ne. Stromeček je smutný a má pocit, že k nikomu nepatří. Přitom podle autorky štěstí nachází ten, kdo ve světě najde někoho, kdo se mu podobá…
„A co třeba mně?“ ozve se čísi klidný hlas.
Semenáček zvedne povadlé lístečky a otočí se za hlasem stromu s neobvyklými listy, co vypadají jako vějíře a jmenuje se ginkgo neboli jinan.
A tak i náš semenáček zjistí komu je podobný a hned je velice šťastný…

Jana Svobodová

Když dnes půjdeš do lesa

Malé děti rády hledají v knížkách obrázky podle zadání. Hraji si tak s dětmi ze školek, když k nám přijdou do knihovny na besedu. Tato knížka s celostránkovými ilustracemi je k takovému hledání určena. K obrázkům jsou vždy napsány tematické básničky, které by mohly být o něco lepší. A pak je v knize důmyslně popsáno, co mají děti hledat. Když by jim hledané zvíře nešlo najít, protože ho třeba ještě neznají, pomůže jim popis činnosti, kterou to zvíře na ilustraci vykonává. Průvodcem je malý medvídek a seznámí vás se životem v lese.
Jaké je vaše nejoblíbenější lesní zvíře?

Jana Svobodová

Čekání na vlka

Sandra Dieckmann je jednou z mých nejoblíbenějších ilustrátorek. Tato autorka knihy nejenom překrásně kreslí, ale i píše. Mám také ráda lišky a vlky. Kniha mě tudíž musela nadchnout. Je o obrovském přátelství mezi liškou a vlkem. Žijí spolu u modrého jezera. Vypráví si, smějí se. Každý den, co spolu stráví, jim připadá prozářený sluncem. Ale vlk jednoho dne zmizí. Liška se bude muset smířit s životem bez svého nejmilovanějšího tvora.
Kniha je o lásce, o smutku, o porozumění a pochopení smyslu života.
Celý život hledáme, nacházíme, ztrácíme a na někoho čekáme. Jaké je štěstí, když toho svého lišáka (či vlka) najdeme!

Jana Svobodová

Pompon se nudí

Vtipně ilustrovaná knížka, která zaujme od prvního obrázku. Na něm leží táta medvěd, dle autora hloubá, nám je však jasné, že spí. Máma medvědice chroupe šišku a patrně se pěkně cpe. Malý medvídek Bonbónek spinká a kupodivu nezlobí. Zato brácha Pompon se strašlivě nudí. Jeho načuřený výraz o tom na kresbě vypovídá opravdu vtipným způsobem. No a Pompon se rozhodne nudnou rodinu a nudný les opustit a zkusit žít jako kluk v domě. Pointa se autorovi povedla.
A nezapomeňte se podívat jak autor a ilustrátor Benjamin Chaud zpodobnil tátu medvěda na předposlední stránce knihy… 🙂

Jana Svobodová