Čtenářské tipy na knihy pro děti
Pan a paní Tulíňkovi spali ve své postýlce. V té jedli, četli si, hráli hry, zpívali… a na ostatní svět venku neměli pražádnou náladu.
V příběhu se stane ještě jedna velká událost, ale to je tak vcelku všechno.
Krátký příběh stojí na půvabných ilustracích.
Máte rádi dny, kdy skoro vůbec nevylezete z postýlky?
Máma nám bývá nejbližším člověkem. Máma nám dává život. Máma nás vychovává. Máma nás chrání. Máma nám dává lásku.
Samozřejmě nám vše dávají i tátové. Ale tato kniha je holdem ženám, matkám. Na každé straně najdete básnický text, který volně pokračuje. Má jedno téma, kterým je mateřství a láska. Na každé dvojstraně je jedinečná a velmi krásná ilustrace, která verš dokresluje.
Překrásná kniha.
Je štěstí být mámou. Je to nekonečná láska milovat svoje děti.
Miluji vás, Báro a Tobiáši.
Pan spisovatel Petr Hudský je borec humoru pro děti a jejich rodiče. Nekecám. Jeho příběhy o popleteném telátku smíchem odrovnaly mnoho čtenářů a posluchačů zcela napříč věkovým spektrem. Při jejich čtení jsem se tak smála, že jsem je následně četla i svým dospělým dětem a chechtaly se stejně jako já.
Takže, neváhejte a honem si knihu, ba nejednu, přečtěte. Příběhy jsou příjemně krátké a neskutečně vypointované. Při osobním setkání s panem Hudským jsem se ho ptala, zda čerpal ze skutečných zážitků a prý ano a s knihou mu pomáhala i jeho dcera Josefína Anna.
Bravo! Bravo! Bravo!
Z této knihy doporučuji příběh Telátko a hvězdy a Telátko nacvičuje na besídku.
Klidně mi napište, jestli jste se aspoň malinko uchechtli. Já totiž vím, že dost hodně a moc!
Marie Doležalová je mladá maminka, herečka, tanečnice i spisovatelka. Napsala pro děti knihu, ve které se snaží vcítit do pocitů dětí. Jaké by to bylo, kdyby se šlo zbavit otravného bratra? Stalo by se něco, kdyby si děti nemusely čistit každý den zoubky? Jak moc by to bylo skvělé, kdybychom měli narozeniny každý den?
Příběhy jsou napsána vtipně a myslím, že budou děti, ale i rodiče moc bavit. Při čtení knížky jsem si vzpomněla i na knihu Betty MacDolnaldové Paní Láryfáry.
A v neposlední řadě mě nadchly ilustrace Matěje Růžičky.
Moje děti, když byly malé, tak neměly rády sladkosti, ale naopak mrkev! 🙂
Tento vánoční příběh je naprosto skvělou knížkou. Vypráví příběh malého švédského chlapce Stiga, kterému se říká Kulíšek. Žije se svojí maminkou nedaleko Stockholmu. Bydlí v malém domečku. Maminka píše články do novin a popravdě nemají moc peněz. Ale Kulíška nejvíc trápí dvě „věci“. Zaprvé nemá tatínka. Zadruhé si k vánocům strašně přeje kolo, které je ale moc drahé. No a protože je to hoch chytrý, podnikavý a také zbrklý, zkusí jít svým přáním naproti.
Kniha je čtivá, má krásně vystavěný příběh a v neposlední řadě půvabné ilustrace.
I když je po Vánocích, mám chuť si znovu pověsit do okna švédskou svítící papírovou hvězdu.
Jídlo je jednou ze základních potřeb. Může být radostí, ale třeba i posedlostí. Může nám prospívat, ale i škodit. V knize se dočteme, že ne vždy byl jídla dostatek. Také však nebyla tak častá obezita. Což je velký problém dneška. Také přežranost a mlsota… A samozřejmě výborné jídlo a kuchyně…
Kniha je zkrátka plná jídla. Začíná dějinami, zajímavostmi, fakty. Dozvíme se, jak se tradičně stravují lidé po celém světě. Jak jídlo zrcadlí krajinu. Jak se potraviny rozdělují. Jak se pěstují i vyrábějí. Jaká je magie chuti.
Kniha je opravdu zajímavě sestavená a moc mě ji bavilo číst. Navíc je krásně ilustrovaná.
Po jejím přečtení bych chtěla ochutnat islanský koláč vínartertu, pravý šafrán, anglický black puding, což je překvapivě salám, či thajskou uzeninu sai ua.
Kéž se však dokážeme držet rčení: jez do polosyta, pij do polopita.
Jonáš je osmiletý kluk co si k narozeninám moc přeje dostat psa. Zažije obrovské rozčarování, když místo něj dostane slepici. Ale tohle není žádné nudné zvíře, je to družná, zvířecí řečí dobře se dorozumívající slípka, která miluje dobrodružství a rychlou jízdu. Dostane jméno Koko a Jonáš si ji zcela zamiluje. Budou spolu trávit super dny a seznámí se i s fajn holkou Kájou a jejím uslintaným boxerem Vilíkem.
My máme taky nové zvířátko! Od popelnic zachráněné kotě. Jen ještě nevíme jméno. Zatím se zvažuje Havel Slon Sauron Freud Joint Ferda Tóru Kejchal Pipetka… 🙂
Strašidýlko Stráša opět chodí po hradbách hradu a co chvíli se něčeho leká. Má vedle sebe své kamarády Matěje a Helenku, kočku Luisu, maminku Bílou paní a taťku Bezhlavého Rytíře. Stráša chodí i do školy. Život mu znepříjemňují dva spolužáci, dvojčata Kamila a Emanuel. Strašidýlko by již mělo zjistit, jaké strašidelné zaměření či povolání bude mít. Bude z něj vodník, hejkal, trpaslík či čert? Možná budete stejně jako já hádat a necháte se inspirovat ilustrací na obálce knihy, kde má Stráša zrzavé planoucí vlásky.
Jaké strašidlo byste chtěli být vy? Mně by se líbila Bílá paní.
Předpokládá se, že narození sourozence je vždy paráda a štěstí. Ale když se nad tím zamyslíme a jsme obletovaný a milovaný jedináček, tak není moc proč si přát, být sesazen z trůnu jedinečnosti nějakým otravným miminem. Ono už to maminčino těhotenství Andělce bere pozornost. A i tatínek na ni nemá tolik času. Slíbil jí přeci, že budou pokračovat ve stavbě papírového zámku.
Andělka se postupně začíná hněvat na celý svět. Žádné mimino domů nechce.
Jaké to pro ni i pro rodinu bude, když se jim narodí Kilián, se dozvíte z této velmi dobře napsané a krásně ilustrované knize.
Vůbec si to jako princezna Jedináčková neumím představit. Ještěže jsem si to mohla přečíst.
Král Vrků není kluk. Žije v říši, která je všetečným očím uschovaná. Ale Jakub Suchý je kluk co se kvůli tomu, že ho šikanují, umí skvěle schovávat. A tak objeví i tajemný hvozd. Zlý a otylý Max však proklouzne se svojí zlobou za Jakubem i tam. Ale král Vrků je statečný a připravený svůj svět chránit a Jakub je moc fajn, tak je nasnadě, aby se ti dva skamarádili a šli do toho spolu.
Moc se líbí neohroženost té holky! Jaké? No čtěte, honem.