Pan spisovatel Petr Hudský je borec humoru pro děti a jejich rodiče. Nekecám. Jeho příběhy o popleteném telátku smíchem odrovnaly mnoho čtenářů a posluchačů zcela napříč věkovým spektrem. Při jejich čtení jsem se tak smála, že jsem je následně četla i svým dospělým dětem a chechtaly se stejně jako já.
Takže, neváhejte a honem si knihu, ba nejednu, přečtěte. Příběhy jsou příjemně krátké a neskutečně vypointované. Při osobním setkání s panem Hudským jsem se ho ptala, zda čerpal ze skutečných zážitků a prý ano a s knihou mu pomáhala i jeho dcera Josefína Anna.
Bravo! Bravo! Bravo!
Z této knihy doporučuji příběh Telátko a hvězdy a Telátko nacvičuje na besídku.
Klidně mi napište, jestli jste se aspoň malinko uchechtli. Já totiž vím, že dost hodně a moc!
Dokud nesníš ty bonbóny, nedostaneš mrkev!
Marie Doležalová je mladá maminka, herečka, tanečnice i spisovatelka. Napsala pro děti knihu, ve které se snaží vcítit do pocitů dětí. Jaké by to bylo, kdyby se šlo zbavit otravného bratra? Stalo by se něco, kdyby si děti nemusely čistit každý den zoubky? Jak moc by to bylo skvělé, kdybychom měli narozeniny každý den?
Příběhy jsou napsána vtipně a myslím, že budou děti, ale i rodiče moc bavit. Při čtení knížky jsem si vzpomněla i na knihu Betty MacDolnaldové Paní Láryfáry.
A v neposlední řadě mě nadchly ilustrace Matěje Růžičky.
Moje děti, když byly malé, tak neměly rády sladkosti, ale naopak mrkev! 🙂
Řízni
V roce 2025 máme bohužel strašně moc dětí a mládeže, kteří mají psychické problémy. Doba po covidu, stálá přítomnost a pozornost na sociálních sítích a internetu, nedostatek komunikace mezi lidmi i v rodinách. Troufám si říct, že tento mix je hlavní příčinou sebepoškozování se. Je strašně smutné, že děti mají tuhle destruktivní potřebu.
Ivona Březinová, jak její čtenáři dobře ví, vždy citlivě na empaticky popíše aktuální palčivé téma dětské generace. Nejinak je to v jejím románu Řízni! Tato nesmírně smutná kniha nás zavede do života osmačky Nory. Ráda a dobře plave, ale rodiče zajímají pouze školní výsledky, než účast na závodech. Její mladší sestra je geniálním dítětem, které kolem sebe generuje mnoho pochval. Zato Noře se jakoby nic nedaří. Zradí ji kamarádka ve škole, rodiče jsou stále víc a víc nároční a chybí jim jakákoli empatie. Do třídy k Noře přijde nová dívka. To, co tajně dělá, nejprve Noru vyděsí. Ale jak hrdinky říkají: bolest, přebiješ jen větší bolestí…
Kéž by stačilo přání, aby se nikdo nemusel řezat, aby přebil svoji bolest srdce. Kéž by se lidé spolu víc bavili a naslouchali si!
Pokud máte podobný problém, koukněte na tento odkaz: www.vzkazynatele.cz
Jonáš a Koko
Jonáš je osmiletý kluk co si k narozeninám moc přeje dostat psa. Zažije obrovské rozčarování, když místo něj dostane slepici. Ale tohle není žádné nudné zvíře, je to družná, zvířecí řečí dobře se dorozumívající slípka, která miluje dobrodružství a rychlou jízdu. Dostane jméno Koko a Jonáš si ji zcela zamiluje. Budou spolu trávit super dny a seznámí se i s fajn holkou Kájou a jejím uslintaným boxerem Vilíkem.
My máme taky nové zvířátko! Od popelnic zachráněné kotě. Jen ještě nevíme jméno. Zatím se zvažuje Havel Slon Sauron Freud Joint Ferda Tóru Kejchal Pipetka… 🙂
Strašidýlko Stráša hasí průšvihy
Strašidýlko Stráša opět chodí po hradbách hradu a co chvíli se něčeho leká. Má vedle sebe své kamarády Matěje a Helenku, kočku Luisu, maminku Bílou paní a taťku Bezhlavého Rytíře. Stráša chodí i do školy. Život mu znepříjemňují dva spolužáci, dvojčata Kamila a Emanuel. Strašidýlko by již mělo zjistit, jaké strašidelné zaměření či povolání bude mít. Bude z něj vodník, hejkal, trpaslík či čert? Možná budete stejně jako já hádat a necháte se inspirovat ilustrací na obálce knihy, kde má Stráša zrzavé planoucí vlásky.
Jaké strašidlo byste chtěli být vy? Mně by se líbila Bílá paní.
Ztracená ponožka
Další barevná chuťovka Petra Horáčka pro malé děti. A také pro knihovnice, co mají rády příběhy zmatených zvířátek a optimistických bytostí, které každou obtíž převedou do kladu. Králíček nebo teda králička nemůže najít druhou ponožku. Chce jít ven. Pobavilo mě, že vůbec nehledá boty! A mám ráda vyřezávaná okýnka v jednotlivých stránkách, kdy můžeme nakukovat do dalších stran.
Jaké je, pane Horáčku, vaše nejoblíbenější zvíře? A jaká barva? A máte rád vtipy?
SuperMáňa: No jasně!
Kniha vysázená speciálním fontem písma Dyslexie má za cíl pomoci se čtením. Záměrně odstíněné písmo naznačuje rozdělení slabik.
Máňa si myslí, že není ničím výjimečná. Že zkrátka každý něco umí, jen ona nic. Žofka krásně kreslí. Eda suprově hází žabky. Mates je přeborník v odpočívání. Terka umí mega foukat. Monika nejlíp barevně kombinuje ponožky. Ruda umí psát i nohama.
Máňa má hodně přátel mezi zvířátky.
Myslíte si stejně jako ona, že vážně nic neumí?
Andělka a Kilián
Předpokládá se, že narození sourozence je vždy paráda a štěstí. Ale když se nad tím zamyslíme a jsme obletovaný a milovaný jedináček, tak není moc proč si přát, být sesazen z trůnu jedinečnosti nějakým otravným miminem. Ono už to maminčino těhotenství Andělce bere pozornost. A i tatínek na ni nemá tolik času. Slíbil jí přeci, že budou pokračovat ve stavbě papírového zámku.
Andělka se postupně začíná hněvat na celý svět. Žádné mimino domů nechce.
Jaké to pro ni i pro rodinu bude, když se jim narodí Kilián, se dozvíte z této velmi dobře napsané a krásně ilustrované knize.
Vůbec si to jako princezna Jedináčková neumím představit. Ještěže jsem si to mohla přečíst.
He, he!
Ivan Wernisch je básník. Je to muž s obrovskou imaginací – představivostí. Je radost si přečíst tuto knihu básní určenou dětem, či spíš mládeži. A o čem, že právě tahle knížka je? O cestě, kosmické lodi, hlavě na stole, o tragédiích i radostech.
V divadle laterna Magika jsme s mým milovaným mužem viděli představení Wernisch a zcela nás nadchlo a uchvátilo. Tato knížka je také potrhlá a skvělá. Zkuste oboje: divadlo i literaturu.
Večer je v okně
můj obličej někoho
kdo se sem dívá
Člobrd na obzoru
Se vší úctou a respektem si dovoluji nazvat paní spisovatelku Ivonu Březinovou mistrovou empatie. Opět dokázala uchopit další z citlivých a křehkých témat týkajících se dětí a skvěle vystavět příběh, který odkryje bolavá místa a navrhne smysluplné řešení.
Tentokrát jde o z jednoho pohledu šťastnou událost, kterou je příchod sourozence. Ale ne každé dítě si přeje přijít o statut jedináčka. Devítiletá Tonča má zcela jasno v tom, že sourozence nechce. Chce mít nadále plnou pozornost svých rodičů i prarodičů, a na rovinu to říká a dává najevo. Jenže jí je logicky vysvětlováno, že další dítě je pro rodinu požehnáním a že bude stejně milovaná, jako její budoucí sestřička Emilka.
Kniha je čtivá, psaná z vícero pohledů a v závěru nabízí i desatero použitelných rad.
Pamatuji se, jaké to bylo pro moji dceru Báru, když se nám narodil její bratr Tobiáš. A Bára si jistě pamatuje, jak si chtěla hrát na koťátko v bříšku, které se má narodit…
