To je San Francisco

San Francisko vzniklo z vesničky Yerba Buena, kterou založili španělští kolonisté, kteří přišli z Mexika. Město je nazýváno Paříží západu. Jeho obyvatelé říkají, že město stojí na 42 kopcích. Po nich jezdí speciální lanovky, přičemž ta první vyjela v roce 1873. Z vrcholů města je úchvatný výhled na nebe, hory, mosty, lodě a záliv. Vyhlášené jsou rybí restaurace. Přes sanfranciský záliv se klenou dva velkolepé mosty San Francisco-Oaklad Bay Bridge a Golden Gate Bridge. Typická je letní mlha, která do sebe mosty halí a valí se od Tichého oceánu. K návštěvě vybízí pevnost Fort Point, módní čtvrť Presidio Terrase, Zlatá brána neboli ústí zálivu, restaurace Cliff House s vyhlídkou na Tulení skály – Seal Rocks, hlavní sanfranciské náměstí Union Square, radnice, finanční centrum v Montgomery Street či Čínská čtvrť. Místním prý kazí panoráma spletitá síť dálnic, ale obyvatelé zase rádi jezdí autem úplně všude. Do kina, na nákupy a třeba i pro květiny. Známá je také bývalá federální věznice Alcatraz, které se říkalo Skála. San Francisko si vybavuji hlavně z filmů, jak tam lidé jezdí z kopce do kopce a z písně od Scotta McKenzieho San Francisco…

Jana Svobodová

To je Irsko

Další průvodce Miroslava Šaška je tentokrát celý úplně zelený. Irsko je totiž zelená země. Má rozlohu 84 412 Kilometrů čtverečních a ostrov je rozdělen na dvaatřicet hrabství. V Irsku prý žije míň lidí než krav. Vzhledem k tomu, že moje přezdívka je Greeňa a naprosto nekriticky miluji vše zelené, ráda bych se do Irska podívala. Příroda tam musí být úžasná. Patronem země je svatý Patrik. Pro Irsko je typický znak trojlístku, harfy, černé pivo, whiskey, skřítci, lodě, irská káva. Za návštěvu stojí město Dublin, svaté místo Clonmacnoise, hrad Rock of Cashel, zámek Lismore, pevnost Blarney Castle, obrův chodník Giant´s Causeway, který mě obzvlášť láká jednou vidět, zřícenina Dunluce Castle, jezero Lough Leane, park Killarney, irské pobřeží, útesy, traviny, kopce a hory. Jednou si sen podívat se do této zelené země jistě splním…

Jana Svobodová

Malý princ Elišky Podzimkové

Kniha letce a spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho je v jeho literárním a výtvarném podání nepřekonatelná. Česká výtvarnice Eliška Podzimková knihu nově výtvarně zpracovala, a to tak krásně, že stojí za to si ji koupit a do knihovny k původnímu zpracování přidat. Výtvarnice vytvořila foto-ilustrace. Na Islandu pořízené fotografie svým kreslířským typickým rukopisem dotvořila.
Kniha vypráví příběh letce, který po havárii letadla uvízne v poušti. Tam se setká s Malým princem, který mu vypráví o své planetě, květině, o svých cestách a sdělí mu velké liščí tajemství a poselství.
Jaké, že nevíte, ještě jste knihu nečetli, tak si prosím přečtěte obě dvě, tu klasickou i tu Eliščinu…

Malý princ http://www.ctuctescteme.cz/maly-princ/

Jana Svobodová

Návštěva malé smrti

Smrt je v příběhu Kitty Crowther malá roztomilá osůbka. Má černý plášť a přes rameno si nese kosu. Tiše chodí, navštěvuje lidi a bere je za ruku. Odvádí je do království mrtvých. Lidé se malé smrti bojí a ji to mrzí. Pořád je to stejné až do dne, kdy si přijde pro dívenku Evelínu. Ta je první, kdo maličkou smrt ráda vidí. Evelína se v království mrtvých dlouho nezdrží, protože se musí vydat na cestu do dalšího života. A Evelína se vrátí ještě jednou, ale já vám již nemůžu prozradit v jaké podobě. To si musíte přečíst sami.
Kniha je smutná, ale možná nečekaně také plná radosti, trochy smíchu, a vžene vám takové hezké slzy do očí…

Jana Svobodová

Pláž v noci

Elena Ferrante je italská spisovatelka, která dlouho skrývala svoji identitu. Pro dospělé čtenáře napsala nezapomenutelnou ságu Geniální přítelkyně. Kniha pro děti o panence, která se ztratí na pláži v noci je tajemná a hororová. Panenka Celina se v noci ocitá ve velkém nebezpečí. Kniha je svojí tématikou propojená s knihou do dospělé Temná dcera. Ilustracemi ji doplnila Marra Cerri. Také vkládáte svým hračkám slova do úst…

Jana Svobodová

Když dinosaurům někdo umře

Děti smrt odjakživa fascinuje. Často si o ní chtějí přečíst knížku a tahle je jednou z nejlepších. Každá bytost, která se narodí, jednoho dne také zemře. Umírání patří k životu. Smrt může být různá. Když někdo umře, jeho tělo přestane fungovat. My pozůstalí můžeme cítit pocity jako je smutek nebo strach. Změní to i náš život. Se zemřelými se můžeme loučit také různě. Je důležité truchlit a dát průchod svým pocitům. Za pláč a smutek se nikdo nemá stydět. A co je po smrti? Na to jsou také různé teorie. Abychom nezapomněli, můžeme vzpomínat a třeba si prohlížet fotografie. Na koho vzpomínáte vy… Já měla moc ráda svoji babičku Elinku…

Jana Svobodová

Gorila a já

Jonna žije v dětském domově. Ředitelka Jonnu nemá ráda. Když jí je devět let, tak ji adoptuje Gorila. Gorila je velká, děsivě vypadající a je dost ošklivá. Gorila je taky ale laskavá, milující a láskyplná. Je to dospělá žena, která má jedno velké tajemství. Žije na smetišti, kde také pracuje, nemá žádný smysl pro pořádek, miluje knihy a rozhodne se pro adoptivní rodičovství. To, že je Gorila nevzhledná, však neznamená, že není hodná a úžasná. Jonně s ní bude fajn. Knížka od Fridy Nilsson je skvěle napsaná. Plyne z ní poučení, že nemáme dát jen na fyzický vzhled, ale podívat se na lidi hlouběji, na to jací doopravdy jsou. Máte přítele, který podobně klame tělem…

Jana Svobodová

Most do země Terabithia

Mám kamarádku, která chodí k nám do knihovny pro děti. Je stejně zapálená do četby knih pro děti a s chutí si předáváme tipy na knihy. Tuhle úžasnou knížku mi doporučila ona. A jde to dál. Po mě ji četla moje dcera, pak syn, podívali jsme se společně na film. Takže díky Zuzano.
V knize autorka Katherine Patersonová vypráví příběh desetiletého Jesse, který chce být ve škole nejlepším běžcem. Žije v domě se svými sestrami a rodiči. Jednoho dne se do sousedství přistěhuje nová rodina, která má jedno dítě, Jessovu budoucí spolužačku Leslie. Leslie běhá, tak že předběhne všechny kluky, ale to nakonec vůbec nevadí, protože se z ní stane Jessova nejlepší kamarádka s tou nejúžasnější fantazií na světě. Za potokem v lese děti společně objeví tajuplný svět fantazie zemi Terabithie. Přísahám, že vás příběh chytí za srdce a zůstane tam navždy…

Jana Svobodová

O Červenáčkovi

Spisovatel a ilustrátor Pavel Čech v knize o Červenáčkovi složil hold Jaroslavu Foglarovi. Chtěl s pokorou navázat na příběh Rychlých šípů a nakreslil a napsal jak to mohlo být dál…
Hlavní postavou této knihy je kluk přezdívaný Červenáček, protože s oblibou nosí červenou čepičku, tak zvanou lodičku. Spolu s dalšími kamarády mají partu Rychlých šípů. Červenáček s Mirkem Dušínem, Rychlonožkou, Jarkou Metelkou a Jindrou Hojerem prožili skvělá dobrodružství. Společně vydávali časopis Tam-Tam. Vydávali se na nebezpečné výpravy do Stínadel, které střežila parta Vontů. Tento příběh je osamělým putováním Červenáčka a jeho vzpomínáním.
Jsem opravdu skalní fanynka literárních a výtvarných děl Pavla Čecha, ale tato kniha je první, která se mi nelíbila. Myslím, že příběh Červenáčka je příliš skeptický a že nebylo potřeba nám prozradit, jak to s kluky skončí, i když je to velmi reálné. Na tento web dávám knihy, které doporučuji a tuto sem dávám proto, že chci abyste si ji také přečetli a mohli jsme si o ní popovídat…

Jana Svobodová

Prašina, Černý Merkurit

Při čtení první knihy Vojtěcha Matochy Prašina i při čtení té druhé s podnázvem Černý Merkurit se skvělými ilustracemi Karla Osohy mám vždy nutkavou potřebu jít Prašinu do Prahy hledat. Dokonce jsem litovala, že jsem si ulice a místa rovnou při čtení do mapy nezaznamenávala. Však ona se mapa jistě na internetu časem objeví… Další díly povedených knih nejsou vždy zárukou kvality, ale tento druhý díl tajuplného příběhu se povedl. Autor nás opět přivádí do části Prahy, ve které nefunguje elektřina. Jirka a jeho kamarádka En se potulují prašinskými ulicemi, aby odhalili tajemství černého merkuritu. Čtenář zjistí co způsobuje nefunkčnost elektriky i co může napáchat dynamit, merkurit a nedej bože černý merkurit. Kniha si svojí napínavostí nezadá s románem pro dospělé. Moc se těším na třetí závěrečný díl. Jo, a plánuji procházku Prašinou…

Jana Svobodová