Komiks o smutku, odcházení, strachu a bezmoci může čtenáře odradit. Nebo naopak zaujmout. U mě to bylo jednoznačné, kniha mě zaujala nejenom tématem, ale i výtvarným zpracováním.
Autor vypráví svůj příběh, kdy mu zemřel kamarád.
V knize je hlavní postavou mladý chlapec Theo, kterému před očima chřadne kamarád. Možná jeho mládí, možná strach mu nedovolují uvědomit si a připustit možnou konečnost lidského života. Když ta fatální chvíle nastane, Theo se dostane do místa, kde na něj děs a hrůza utočí ze všech stran. Svět je obráceně. A to doslova. Domy, stromy, města. Vlastně v tomto světě přežívá jenom pár lidí. Theo tak poznává Emmu. Dívku, která…
Ne, už nic neprozradím. Nebojte se začíst do tohoto strhujícího příběhu a postavit se strachu!
Katka už nebude divná
Petra Soukupová je talentovanou spisovatelkou, která umí mistrně popsat svět dětí a teenagerů. Kniha volně navazuje na Klub divných dětí. Katka je skoro patnáctiletá dívka, která je nejspokojenější s knihou a dobrým jídlem. Jenže je tlustá a to jí samozřejmě vadí. Trápí ji to. Má za sebou mnoho neúspěšných pokusů o zhubnutí a teď se upíná na přechod ze základky na střední školu. Že do té doby určitě zhubne a na novou školu přijde jako nový člověk. Hubená a krásná. A tentokrát je odhodlaná neselhat za každou cenu. Jenže… Ono si dodržovat rozumný kalorický příjem je fajn, ale chtít velké snížení váhy rychle, je začátek sebevražedné mise zvané anorexie a v tomto případě i následného záchvatovitého přejídání.
Na knize mě mimo jiné bavil přesah do současného šíleného úsilí studentů dostat se na vysněné střední školy. Vhled do nepochopení mezi rodičem a dítětem, kdy vlastně nikdo nic nedělá špatně a přesto se spolu nemůžou absolutně domluvit. A v neposlední řadě mě bavilo zahrnutí všech současných moderních výrazů mladé generace.
A co vy, jste v míru se svým já a svojí identitou?
Jak mi kobliha s marmeládou zničila život
Mark Lowery je britský humorista a jeho kniha o chlapci Romanovi Garstangovi vás musí rozesmát. Já se u ní nahlas smála opravdu mnohokrát. A říkala jsem si, kéž by tuhle knihu četlo stejně dětí jako Deník malého poseroutky. Příběh je o lásce ke koblihám. K jahodovým koblihám! A o tom, jak vám tato láska na tenké hranici posedlosti může změnit život. A ano, přesně z této zápletky dokázal Lowery vytřískat (doslova) skutečně vtipný příběh. Vy to ještě nevíte, ale třeba kalhoty jsou mnohem nebezpečnější, než žraloci. Ve Spojeném království si každý rok ublíží při oblékání kalhot šest tisíc lidí. Věřili byste tomu? Šest tisíc! Zatímco žraloci jich za rok po celém světě zraní jen pouhých sto.
No a co teprve koblihy! Ty vám život můžou také mega zamotat!
Chlapec v pruhovaném pyžamu
Některé knihy označené svým zaměřením jako dětské jsou tak závažné, že z nich až mrazí. Boynova slavná kniha je přesně taková. Vypráví v ní příběh německé rodiny v období druhé světové války. Otec, pro rodinu relativně vlídný muž, pracuje pro samotného nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Dostává úkol být hlavním velitelem koncentračního tábora Auschwitz. Rodina musí otce následovat. Příběh je ale vyprávěn malým, devítiletým synem Brunem. Ten má mnoho otázek. Zajímá ho, kam se to rodina přestěhovala, proč je to tam tak ošklivé, kdo jsou ti lidé za velkým plotem obehnaným ostnatým drátem? Na svoje otázky dostává stále jen neuspokojivé odpovědi.
Přišlo mi, že je popsaný chlapec extrémně naivní, ale tak to autor zamýšlel. Na necelých dvě stě stranách nás vtáhne do děsivé historie a její konec vám vyrazí dech.
Zcela mě nadchla i další kniha Johna Boyna, Před sebou neutečeš, která je mistrně vyprávěným pokračováním tohoto příběhu.
Titanic, Můj příběh, Deník dívky z roku 1912
Tenká, čtivá knížka vyšla v rámci edice Můj příběh. Margaret Jane žila se svojí rodinou v Anglii, ale už jako děti spolu s bratrem osiřeli. Bratr se vydal za prací do Ameriky a malá Margaret skončila v sirotčinci. Tam si ji oblíbila řádová sestra, která jí domluvila práci společnice bohaté dámy cestující do Ameriky. Cesta byla uskutečněna na nejlepší, nejluxusnější a největší lodi té doby: Titanicu. Margaret Jane si vše co ji potkalo zapisovala do deníku. Rozdíly mezi společenskými vrstvami, způsob tehdejší komunikace, důkladný popis lodi, setkávání se s reálnými postavami, ale i hluboké trauma: to vše si můžete přečíst v této opravdu čtivé knížce.
Koho by nefascinoval příběh nepotopitelného a potopeného Titanicu!
Pony
Silas je dvanáctiletý kluk, který prý vypadá tak na šest. Žije se svým úžasným a talentovaným tatínkem v opuštěném domku vedle amerického městečka Beneville. Společný čas tráví četbou knih, povídáním si a výrobou bot či vyvoláváním fotografií. Silas má jednu velmi zvláštní schopnost. Vidí duchy zemřelých, kteří z nějakého důvodu zůstávají na zemi. Jeho nejlepší kamarád je duch Walda. Jednoho dne tatínka odvedou podivní muži. Celé je to děsivé a znepokojující. Silas by měl týden počkat doma, než se otec vrátí, ale má silné nutkání se vydat za ním. Navíc se před domem objeví překrásný kůň vybízející hocha k cestě.
Spisovatelka Palachiová je mojí oblíbenou autorkou a tímto krásně vystavěným příběhem mě opět nadchla.
Umíte se i vy postavit svým strachům a vrhnout se směle do života?
Kniha plná jídla
Jídlo je jednou ze základních potřeb. Může být radostí, ale třeba i posedlostí. Může nám prospívat, ale i škodit. V knize se dočteme, že ne vždy byl jídla dostatek. Také však nebyla tak častá obezita. Což je velký problém dneška. Také přežranost a mlsota… A samozřejmě výborné jídlo a kuchyně…
Kniha je zkrátka plná jídla. Začíná dějinami, zajímavostmi, fakty. Dozvíme se, jak se tradičně stravují lidé po celém světě. Jak jídlo zrcadlí krajinu. Jak se potraviny rozdělují. Jak se pěstují i vyrábějí. Jaká je magie chuti.
Kniha je opravdu zajímavě sestavená a moc mě ji bavilo číst. Navíc je krásně ilustrovaná.
Po jejím přečtení bych chtěla ochutnat islanský koláč vínartertu, pravý šafrán, anglický black puding, což je překvapivě salám, či thajskou uzeninu sai ua.
Kéž se však dokážeme držet rčení: jez do polosyta, pij do polopita.
Řízni
V roce 2025 máme bohužel strašně moc dětí a mládeže, kteří mají psychické problémy. Doba po covidu, stálá přítomnost a pozornost na sociálních sítích a internetu, nedostatek komunikace mezi lidmi i v rodinách. Troufám si říct, že tento mix je hlavní příčinou sebepoškozování se. Je strašně smutné, že děti mají tuhle destruktivní potřebu.
Ivona Březinová, jak její čtenáři dobře ví, vždy citlivě na empaticky popíše aktuální palčivé téma dětské generace. Nejinak je to v jejím románu Řízni! Tato nesmírně smutná kniha nás zavede do života osmačky Nory. Ráda a dobře plave, ale rodiče zajímají pouze školní výsledky, než účast na závodech. Její mladší sestra je geniálním dítětem, které kolem sebe generuje mnoho pochval. Zato Noře se jakoby nic nedaří. Zradí ji kamarádka ve škole, rodiče jsou stále víc a víc nároční a chybí jim jakákoli empatie. Do třídy k Noře přijde nová dívka. To, co tajně dělá, nejprve Noru vyděsí. Ale jak hrdinky říkají: bolest, přebiješ jen větší bolestí…
Kéž by stačilo přání, aby se nikdo nemusel řezat, aby přebil svoji bolest srdce. Kéž by se lidé spolu víc bavili a naslouchali si!
Pokud máte podobný problém, koukněte na tento odkaz: www.vzkazynatele.cz
Leila a modrá liška
Leila žije s tetou v Anglii a její maminka v Norsku. Pracuje jako polární badatelka. Leilu opustila. Nyní se mají po dlouhé době setkat. Dívka ve vztahu k mámě logicky tápe a má mnoho otázek. Jak ji mohla opustit? A hlavně proč?
Modrá liška putuje. Vydává se přes led a sníh, přes hory a zamrzlé oceány. Stále putuje. Malá liška.
Tým vědců ji na její daleké cestě sleduje. Kniha je inspirována skutečným příběhem polární lišky, která přešla celý světadíl. Je ekologickým varovným příběhem. Strhujícím dramatem jedné rodiny. Emigrací i migrací. Celý příběh je zkrátka dechberoucí!
Tažní ptáci
Migrace stěhování je častým úkazem. Lidé mají přirozený sklon k přesunu z místa na místo. Každý takový pohyb má svou příčinu, svůj průběh a výsledek. Kniha Tažní ptáci vyšla dle námětu vedoucí ateliéru Didaktické ilustrace na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Renáty Fučíkové. Portréty jednotlivých příběhů českého exilu a imigrace napsala Markéta Pilátová a jednotlivé ilustrace nakreslili studenti didaktické ilustrace.
Jsem hrdá na svoji dceru Báru Pospíšilovou, která ilustrovala portrét umělce Gottfrieda Lindauera, který na Novém Zélandu maloval Maory.
Její další ilustrace je Fatima Rahini, která je původem z Afgánistánu, odkud s rodinou kvůli hnutí Talibán emigrovali do Čech. Fatima je aktivní novinářkou, dělá vzdělávací workshopy, pracuje pro rozhlas. Její matka se věnovala vyšívání tradičních afgánských krojů a otec vyučoval perštinu.
Kniha je skvěle sestavena a různorodé ilustrace vás jistě zaujmou.
Bravo!


