Životopisná kniha o Ireně Sendlerové, hrdince, která pomohla a zachránila za druhé světové války 2500 dětí. Hrůzná válečná realita se v tomto případě odehrávala v polském hlavním městě Varšavě. Irena pravidelně docházela do městského ghetta pomáhat židovským rodinám. Jednoho dne se pustila do záchranné akce, kdy z hlídaného ghetta vynášela židovské děti, které by čekala v následných koncentračních táborech smrt. Odvaha její a lidí kolem ní byla neskutečná. Příběh je velmi emotivní svojí autentickou výpovědí. Doporučuji ho starším čtenářům k přečtení. Nesmíme zapomenout na historii a obzvlášť v dnešní době!
Eda
Eliška Straková studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou, a svoji maturitní práci o Edovi následně vydala díky mimořádné podpoře přátel a nakladatelské online službě a komunitě Pointa. Pokud vás projekt zajímá, můžete se podívat na web www.pointa.cz.
Jsem moc ráda, že tato milá knížka nadané výtvarnici vyšla. Vypráví příběh o mravenečníkovi Edovi. Ten žije v Dobročinkovém lese. Eda má jedno velké tajemství, které se moc bojí říct.
Kniha je o jedinečnosti každého z nás, a o strachu, který ji může provázet, o odvaze tomu čelit a o vyrovnání se a přijetí sebe samého.
Každý máme tajemství. To moje je…
4. dobrodružství pavouka Čendy
Čtvrtý dobrodružný příběh pavouka Čendy nás opět zavede do lesa. Tam Čenda šťastně žije se svojí milou pavoučicí Janou. Družka je to nejen krásná, ale i chytrá, a tak mu v tomto příběhu nejednou dobře poradí, ale i Čendovi zachrání život. Opět to bude napínavé, hravé, plné nápadů a překvapení. Zkrátka správně dobrodružné.
Také rádi spíte po obědu jako ti dva pavoučci?
Dobrodružství pavouka Čendy
2. dobrodružství pavouka Čendy
3. dobrodružství pavouka Čendy
Žluté a kulaté
Žluté a kulaté se dětem objevuje na prostěradlech a je to velice nepříjemné. Že pro děti vyšla kniha o pomočování je jistě záslužné, a proto také knihu zde na webu ctuctescteme.cz zmiňuji. Avšak kromě konstatování, že v tom děti nejsou samy, že se to děje vícero dětem, kniha nic nenabízí.
Ilustrace Ferran Orty jsou povedené. Přízrak žluté barvy najdeme na každé stránce. Myslím, že strašáka v podobě počůraného prostěradla známe všichni moc dobře. Škoda, že kniha nenabízí nějaký nápad na téma: co s tím.
Světozor
Opět jedna z knih, ve které není napsáno ani slovo. Knížka Dagmar Urbánkové je ilustrovaným příběhem z celého světa. Na jednotlivých kresbách nahlížíme do životů lidí. Jednou žijí v domě u moře, jindy ve městě, pak třeba na hausbótu, jindy v domě v zahradě, pak třeba v chýši, srubu v polárním krajině, barevném mexickém domě, v iglú, na statku, v mrakodrapu, stromovém domě nebo třeba v jurtě. Na příběhu je zajímavé, jak nás jeho ilustrace provází a vtahují z jednoho místa do druhého. Jestli si to neumíte představit, tak si to pojďte prohlédnout…
Gloria
Gloria je vlaštovka. Vlaštovky nad svým sebeurčením bežně nepřemýšlejí. Ví, kam mají ve kterém ročním období letět, a to jim stačí. Dlouhý let do teplých krajů je těší. Gloria to měla také tak, než jednoho dne neodolala krásnému kostelnímu oknu, do kterého vletěla a zranila se. Zachránil ji chlapec, který měl jen jednu ruku. Po svém uzdravení Gloria cítí neodolatelnou touhu letět opačným směrem. Již ne do teplých krajin, ale padoxně vstříc chladu. Neví proč, a po svém novém sebeurčení nepátrá, realizuje ho. Ve Francii žije velmi osamělý muž, který již téměř sto dní s nikým nepromluvil. Stejně jako vlaštovka nepátrá po svém údělu. Vím, že vás napadá, jak příběh propojit a přesto věřím, že vás talentovaný spisovatel Timotheé de Fombelle překvapí. Kniha má mrazivě dojemné poselství a je z těch, které v závěru vhání překrásné slzy do očí…
Co dělají pocity?
Kniha o pocitech a emocích je jejich přesným, krátkým a výstižným popisem. Pár vět nám navodí představu, jak se při nejrůznějším psychickém rozpoložení cítíme. Autorka Tina Oziewicz měla šťastnou ruku při výběru ilustrátorky Aleksandry Zając, protože společně vytvořily knihu, která je jedinečná a více než povedená. Jistě budete jako já říkat, že popis a kresbu zvládly velmi výstižně. Radost podle nich skáče na trampolíně. Štěstí někam letí v mýdlové bublině unášené větrem. Nadšení běží s právě objevenou knížkou za kamarádem. To jsou spisovatelčiny tři popisy emocí.
A co je podle vás láska?
Lyžníci z Plískanic
V Plískanicích se skvěle lyžuje. Sněhu je dost a je načechraný a krásně bílý. Mrzne. Běžkaři už hbitě projíždějí svoje tratě. Na sjezdovkách je živo, z kopců sviští na sjezdových lyžích mnoho lyžníků. Lanovky mají napilno. V lesech pracují dřevorubci, na jezeře se pod ledem ukrývají ryby, které se rybáři pokouší ulovit. Děti staví sněhuláky ze sněhu. Na pláni se chystá slavná Plískanická rallye skútrů. Na skokanském můstku se právě povedl rekordní skok. A to není vše.
Napadá vás, co se ještě dá dělat v zimě, když je všude napadaný sníh?
Modré z nebe
Co je modré z nebe? Kamínek, pocit, splněný sen, obloha co na nás působí svojí nekonečností a jedinečností…
Kniha ilustrátora a autora Pavla Čecha je modrou barvou prodchnutá. Vypráví příběh básníka Vladimíra. Ten hledá rýmy a poetičnost. Jednoho dne mu to moc nejde. Vydá se proto na procházku. Nejenže zažije snový příběh, ale všimne si i zapomenutého kufru na tramvajové zastávce. Jistě by i vás zajímalo, co v kufru je, a zda se Vladimír odhodlá podívat?
Tato kniha je opět, jak už ty Čechovy bývají, překrásná, a to nejenom textově, ale i obrazově. Jen těch krásných obratů, co v nich čtenáři najdou: z trávy vonící mateřídouška; blankytná barva, co byla tmavší a hlubší; ptačí hnízdo vystlané peříčky; vítr, co hučí v koruně jabloně; kufr, co začal tmavnout dopadající kapkami; dárky, na kterých je nejkrásnější jejich tajemství…
Moc by mě zajímalo, co si po přečtení, budete představovat, že bylo napsané na tom malém papírku?
Vola bys přes všechen svět vodil…
Podnázev zní: Fascinující cesta kolem světa inspirovaná citátem Jana Amose Komenského. A cože to řekl náš učitel národů, geniální pedagog Jan?
„Vola bys přes všechen svět vodil, nebude než vůl.“
V příběhu se dědek pokusí tuto větu vyvrátit. Vezme svého vola Goliáše na cestu kolem světa. Myslí si, že se vůl v tom světě aspoň něčemu přiučí. A vezmou to důkladně.
Začnou v Alpách, pokračují do Itálie do Pisy, aby viděli Šikmou věž. Ve Francii se podívají na Eifelovu věž. V Anglii navštíví Stonehenge. V řeckých Athénách vystoupají k Panthenónu. V Turecku navštíví Instanbul a chrám Boží moudrosti Hagia Sofia. Do Ruska se vydají podívat na moskevský Chrám Vasilije Blaženého. V Iráku v Ktesifónu na palác Ták-i Kistá. Cheopsovu pyramidu uvidí v egyptské Gize, Velkou mešitu ve městě Djenné ve středním Mali. V barevné Indii v Ágře nádherný Tádžmahal. Přejdou i Velkou čínskou zeď. V Japonsku navštíví hrad Himedži. Doputují až do Kambodži do Angkoru a prohlídnou si chrám Angkor Wat. V daleké Austrálii až v Sydney uvidí budovu Opery. V Chille na Velikonočních ostovech si prohlédnou sochy Moai. V Peru Machu Picchu. Tam se vůl zakouká do pěkné lamy. Navštíví staré mayské město Tikal v Guetemale, které zdobí Chrám I. Doputují až do Spojených států amerických a v New Yorku si prohlédnou Sochu Svobody. Putování zakončí u nás v České republice na Karlově mostě.
Ale je to marné, cesta byla hezká, památky zajímavé, ale vůl zůstane volem…