Čtenářské tipy na knihy pro děti
Také stále něco hledáte? Klíče, ponožky, peněženku, mikinu…
Jiřík z knihy také. Babička mu dobře radí, že kdo hledá nemusí vždy najít, ale že je potřeba si ve věcech udělat pořádek!
Což je nuda. Ale pravda. A tak i Jiřík začne uklízet a udržovat si ve svých věcech pořádek. Ono se mu to v životě vyplatí.
A jaký ho bude mít? To si celé přečtěte a prohlédněte v této knize o životě jednoho Jirky…
Co dělají pocity jsme si již mohli přečíst v první knize autorky a nyní máme vhled do emocí, které můžeme zažívat hlavně v noci. Co prožíváme, když cítíme lásku, štěstí, naději? Spí se nám v tu chvíli dobře? Co cítíme? A jaké to je, když nás zachvátí stesk, smutek či vztek? A co s nocí udělá taková představivost? A můžeme spát, když cítíme radost?
Kniha opět zaujme poetikou i krásností obrázků.
Mně se nejlépe spí, když se cítím zamilovaně a milovaně…
Lev si spokojeně žije v domečku se zahradou. Jednoho dne najde zraněného ptáčka. Ujme se ho, ošetří ho, poskytne mu zázemí. Začnou spolu spokojeně žít, přečkají zimu.
Přijde jaro a ptáček začne toužit po odletu se svými ptačími druhy. Lev zůstane sám. Ačkoli předtím žil sám a bylo mu dobře, tak mu nyní je moc smutno.
Dětské knížky zásadně dopadají dobře, tak se nebojte, že by tato byla výjimkou…
Bodo je obrovský a silný drak. Jednoho den se skamarádí s malou myškou. A paradoxem je, že velký a strašlivý drak by občas chtěl být malý a tichý, a naopak křehká myška by si přála být silná a strašlivá. A je zajímavé, že navzdory své jinakosti si můžou vypomoci.
Je fajn, když si umíme považovat své jedinečnosti!
Já jsem malá (nízká :-)) a přesto výrazná. A co vy?
Životopisná kniha o Ireně Sendlerové, hrdince, která pomohla a zachránila za druhé světové války 2500 dětí. Hrůzná válečná realita se v tomto případě odehrávala v polském hlavním městě Varšavě. Irena pravidelně docházela do městského ghetta pomáhat židovským rodinám. Jednoho dne se pustila do záchranné akce, kdy z hlídaného ghetta vynášela židovské děti, které by čekala v následných koncentračních táborech smrt. Odvaha její a lidí kolem ní byla neskutečná. Příběh je velmi emotivní svojí autentickou výpovědí. Doporučuji ho starším čtenářům k přečtení. Nesmíme zapomenout na historii a obzvlášť v dnešní době!
Eliška Straková studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou, a svoji maturitní práci o Edovi následně vydala díky mimořádné podpoře přátel a nakladatelské online službě a komunitě Pointa. Pokud vás projekt zajímá, můžete se podívat na web www.pointa.cz.
Jsem moc ráda, že tato milá knížka nadané výtvarnici vyšla. Vypráví příběh o mravenečníkovi Edovi. Ten žije v Dobročinkovém lese. Eda má jedno velké tajemství, které se moc bojí říct.
Kniha je o jedinečnosti každého z nás, a o strachu, který ji může provázet, o odvaze tomu čelit a o vyrovnání se a přijetí sebe samého.
Každý máme tajemství. To moje je…
Čtvrtý dobrodružný příběh pavouka Čendy nás opět zavede do lesa. Tam Čenda šťastně žije se svojí milou pavoučicí Janou. Družka je to nejen krásná, ale i chytrá, a tak mu v tomto příběhu nejednou dobře poradí, ale i Čendovi zachrání život. Opět to bude napínavé, hravé, plné nápadů a překvapení. Zkrátka správně dobrodružné.
Také rádi spíte po obědu jako ti dva pavoučci?
Dobrodružství pavouka Čendy
2. dobrodružství pavouka Čendy
3. dobrodružství pavouka Čendy
Žluté a kulaté se dětem objevuje na prostěradlech a je to velice nepříjemné. Že pro děti vyšla kniha o pomočování je jistě záslužné, a proto také knihu zde na webu ctuctescteme.cz zmiňuji. Avšak kromě konstatování, že v tom děti nejsou samy, že se to děje vícero dětem, kniha nic nenabízí.
Ilustrace Ferran Orty jsou povedené. Přízrak žluté barvy najdeme na každé stránce. Myslím, že strašáka v podobě počůraného prostěradla známe všichni moc dobře. Škoda, že kniha nenabízí nějaký nápad na téma: co s tím.
Opět jedna z knih, ve které není napsáno ani slovo. Knížka Dagmar Urbánkové je ilustrovaným příběhem z celého světa. Na jednotlivých kresbách nahlížíme do životů lidí. Jednou žijí v domě u moře, jindy ve městě, pak třeba na hausbótu, jindy v domě v zahradě, pak třeba v chýši, srubu v polárním krajině, barevném mexickém domě, v iglú, na statku, v mrakodrapu, stromovém domě nebo třeba v jurtě. Na příběhu je zajímavé, jak nás jeho ilustrace provází a vtahují z jednoho místa do druhého. Jestli si to neumíte představit, tak si to pojďte prohlédnout…
Gloria je vlaštovka. Vlaštovky nad svým sebeurčením bežně nepřemýšlejí. Ví, kam mají ve kterém ročním období letět, a to jim stačí. Dlouhý let do teplých krajů je těší. Gloria to měla také tak, než jednoho dne neodolala krásnému kostelnímu oknu, do kterého vletěla a zranila se. Zachránil ji chlapec, který měl jen jednu ruku. Po svém uzdravení Gloria cítí neodolatelnou touhu letět opačným směrem. Již ne do teplých krajin, ale padoxně vstříc chladu. Neví proč, a po svém novém sebeurčení nepátrá, realizuje ho. Ve Francii žije velmi osamělý muž, který již téměř sto dní s nikým nepromluvil. Stejně jako vlaštovka nepátrá po svém údělu. Vím, že vás napadá, jak příběh propojit a přesto věřím, že vás talentovaný spisovatel Timotheé de Fombelle překvapí. Kniha má mrazivě dojemné poselství a je z těch, které v závěru vhání překrásné slzy do očí…