Čtenářské tipy na knihy pro děti
Autor poetického textu a ilustrací Pavel Čech je mým mnohaletým oblíbencem. Tuto básnickou knížku jsem si rovnou koupila i domů, protože mě v knihkupectví zaujala. A opět mě nezklamala. Poetické vidění světa pana Čecha je mi blízké. Dojímají a těší mě stejné vjemy a podněty.
Co je svět a kdo jsem já?
Kdo to všechno stvořil
a dal tomu pravidla?
Zvídavost, ta se dědí
Alespoň jednu z odpovědí…
Ve třetí knize Pavla Čecha o pavoučkovi se dostaneme opět do lesa. Čenda se dostane k pýchavce, ve které sedí zvláštní usmívající se tvor Víl. Čenda se mu svěří, že touží zachránit pavoučici Janu. Víl si zapálí kouzelnou dýmku a objeví se obrazy, vidiny. Z nich se dozví, kde Janu hledat. Cesta však bude opět plná nástrah. Mravenci ho budou chtít sníst ke snídani. Zato mravenčí kamarád Jarda Čendovi naopak pomůže. A jestlipak se objeví Čendy velká kamarádka kukačka, která nás již provázela první i druhou knihou… A teprve velké knižní finále, to ještě bude napínavé čtení!
Dobrodružství pavouka Čendy
2. dobrodružství pavouka Čendy
Dvojčata Zuzka a Jirka mají dva křečíky. Měli by to být dva samečci, ale prodavač to asi popletl, prodal dětem páreček a ten se samozřejmě rozmnožil. Děti se společně s rodiči o sedm čerstvě narozených křečíků postarají. Ochotně je ukazují kamarádům, svědomitě o ně pečují, i když odolat hraní s úplně holými mláďátky je opravdu těžké. Křečíci celé rodině připraví nejedno malé dobrodružství. Vlídná knížka je vhodná pro druháky a je z edice Druhé čtení, kterou vydává nakladatelství Albatros.
Které dítě by nechtělo mít svoje domácí zvířátko…
V první knize o dobrodružství pavouka Čendy jsme se seznámili s tím, jak ve starém domě pavouček žil a kamarádil s dřevěnou kukačkou. V další knize se spolu usadí v lese. Nejdřív se lekají všech neznámých zvuků. Čenda si zařídí útulný domov v dutině staré lípy. Každý den důsledně prozkoumává les. V borovicích se hodně líbí kukačce. Pavouček v lese prožije nejedno dobrodružství. Občas to bude pěkně napínavé a nebezpečné. No a jednou potká Čenda Janu. Je to pavoučice a nemá na zadečku křížek jako ostatní pavouci, ale hvězdičku! Mohlo by se zdát, že příběh skončí klasicky: „žili spolu až do smrti, ale tak to rozhodně nebude…“
Dobrodružství pavouka Čendy
3. dobrodružství pavouka Čendy
Komára napsala a nakreslila další půvabnou knížku pro nejmenší čtenáře. Tentokrát se máma s tátou a dětmi vydají na dovolenou k moři. Musí zabalit ohromnou hromadu věcí a přejet do jiné země. V kempu postavit stan, vybalit a může se jít k moři. Písečný břeh je možná ještě lepší než slaná voda. Lze z něj postavit hrady, tunely, jezírka, zahrabat tatínky… Ale nejkrásnější stavbou bude zlatá, obrovská pískovaná velryba.
Možná se s ní bude dát prožít i nějaké to dobrodružství.
Dětské prázdninové vzpomínky mají být skvělé, stejně jako je jich plná tato povedená knížka…
Autor Radek Malý a výtvarník Pavel Čech spolu často spolupracují. Kniha Moře slané vody (co šuměla mušle a co přišlo lahvovou poštou) je věnována dětem a dědečkům a tátům, co se jimi nestihli stát…
Do Svobodného hanzovního města Brémy v pozdním létě roku 2012 mořské vlny přinesly vzkaz v láhvi. Následně básničky jsou o lodích a námořnících. O jejich cestách. Kam se vrháme na neznámé cesty, které nám koření život…
Ukázka z knihy:
Maják je věž. A vlnobití
jí neublíží – je jak hrad.
V majáku sedí pán a svítí
na cestu lodím. Na návrat.
Příliv a odliv Měsíc dělá,
když kolem Země uhání.
Na pláži leží lesklá těla –
medúzy, rybky, vorvani.
Eduard Petiška byl spisovatelem, který svým vyprávěním uměl upoutat jak malé čtenáře, tak ty velké. Jeho kniha řeckých bájí a pověstí je klasickou literaturou, se kterou se studenti pravidelně setkávají. Příběhy zrodila lidová fantazie starověkých Řeků a Petiška tyto příběhy mistrně převyprávěl.
V Řecku je hora Olymp, na které žijí bohové. Nejvyšší autoritou je bůh Zeus. Mezi postavy a příběhy se kterými se seznámíme patří Prométheus, Faéthón, pověst o potopě, o založení Théb, příběh o Midasovi, Tantalovi, o Zlatém rounu, Iásónovi a Médee, Héraklésovi, Perseovi, Daidalovi a Ik´arovi, Théseovi, Sisyfovi, Oidipovi a Antigoně, Érosu a Psýché, o Trojské válce, Odysseových cestách a moje nejoblíbenější pověst o Filemonovi a Baucis. Pokud vás zajímá, proč je tato pověst mojí nejmilejší, tak je to proto, že je o lásce, o ochotě, má poučení a přesah. Filemon se v ní promění v dub a Baucis v lípu. I po smrti si budou nablízku a zavane-li vítr, budou se se svými haluzemi něžně dotýkat druh druha…
Kniha Pavla Čecha je věnována úžasu v Jiříkových očích. Vypráví příběh kluka, který ráno přemýšlí o tom, co bude dělat. Má si hrát doma, když je venku tak hezky? Navíc má kluk draka. Jeho pouštění ve větru bude ta nejlepší zábava. Jenže asi dost nefouká… Ale to nevadí, naopak. Malé mráčky jsou tak zábavné, různorodé, jen je naplnit fantazií…
Klasická temná básnická sbírka od klasika Karla Jaromíra Erbena provází studia téměř všech českých dětí. A myslím, že je to dobře. Zcela specifická Erbenova poetika a jeho rýmy jsou totiž skvělé. Čtenáři se v básních dozví o fatálnosti smrti, o čarovné moci, o nezlomnosti osudu, o kletbách, pokušení, o pranostikách, hřbitovech, hrobech i umrlcích. Baladické básně pocházejí již z 19. století a jsou inspirované slovanskými i jinými pověstmi. Možná je moje láska ke hřbitovům spojená s mojí oblibou této sbírky básní, kterou jsem již tolikrát od mládí četla…
Básně Jaroslava Seiferta mě celý život baví, těší a dojímají. Už jako malá holka jsem recitovala báseň Maminčina kytice na zlatých svatbách dlouholetých manželů a nestydím se ji i dnes zarecitovat třeba svojí mámě.
Seifertova poetika, láska k matce, k rodnému kraji je tak strhující a nadčasová, že čtenáře oslovuje již mnoho let a dál bude. Básně jsou veselé i smutné, jezdí v nich vlaky, vyhlíží se z oken, darují se květiny, je o dětech, o lásce mateřské i partnerské, o obyčejných věcech, o dětství a o věcech které nás utvářejí.
Ukázka ze sbírky:
Maminčina kytice
V rodinném albu ze sametu
jež nevešlo se na můj klín,
na stránce plné amoretů
je starý portrét maminčin.
Je v závoji, má dlouhou vlečku
a tatínkovi v čamaře,
který je nad ní u stolečku,
upřeně hledí do tváře.
Svatba a kvítí! Svatebčané,
tanec, prstýnky ze zlata!
Růžičky stuhou uvázané
tiskne si k srdci dojata.
A tmavé copy pod závojem
má třikrát kolem stočené.
Je mladá, krásná, a ten dojem
dítě už nezapomene.
Tatínek – jako tenkrát muži –
má kníry. Opřen vestoje,
dívá se na kytici růží,
zastřenou cípem závoje.
Dost růži jsem už viděl v žití,
nakonec zbylo těchto pár.
Dost měl jich, mnohé toužil míti,
a život přešel, jsem už stár.
Trpce si říkám tuto větu.
Jak je to hezké, býti mlád!
Na stránce plné amoretů
jsou růže svěží posavad.