Strašidýlko Stráša opět chodí po hradbách hradu a co chvíli se něčeho leká. Má vedle sebe své kamarády Matěje a Helenku, kočku Luisu, maminku Bílou paní a taťku Bezhlavého Rytíře. Stráša chodí i do školy. Život mu znepříjemňují dva spolužáci, dvojčata Kamila a Emanuel. Strašidýlko by již mělo zjistit, jaké strašidelné zaměření či povolání bude mít. Bude z něj vodník, hejkal, trpaslík či čert? Možná budete stejně jako já hádat a necháte se inspirovat ilustrací na obálce knihy, kde má Stráša zrzavé planoucí vlásky.
Jaké strašidlo byste chtěli být vy? Mně by se líbila Bílá paní.
Ztracená ponožka
Další barevná chuťovka Petra Horáčka pro malé děti. A taky pro knihovnice co mají rády příběhy zmatených zvířátek a optimistických bytostí, které každou obtíž převedou do kladu. Králíček nebo teda králička nemůže najít druhou ponožku. Chce jít ven. Pobavilo mě, že vůbec nehledá boty! A mám ráda vyřezávaná okýnka v jednotlivých stránkách, kdy můžeme nakukovat do dalších stran.
Jaké je, pane Horáčku vaše nejoblíbenější zvíře? A jaká barva? A máte rád vtipy?
Hromtrol
Trol je taková obluda. V tomto případě modrá. A vzteklá! A kreativní.
Jeho život mu přináší spoustu nepovedeností. A to se oblůdka vzteká, křičí, dupe, kope a všelijak hartusí. Ostatní zvířátka si ho pro jeho popudlivou povahu nevšímají, a tak mu je smutno.
Dokáže se Hromtrol uklidnit a zkusit to znovu? A jak na tom je Zlomdavídek? 🙂
Luna a ryba
Ilustrace Lisy Aisato jsou dokonalé, pohádkové a překrásné. Miluju je. Luna a ryba je autorskou knihou a vypráví poetický příběh holčičky Luny, která objeví podivuhodnou létající rybu. Je to jen sen? Je to skutečnost? Co to ryba vlastně říká? Kam chce letět?
Miluju knihy, miluju noc, miluju lesknoucí se hladinu moře, miluju měsíc a volám: mánuði…
Malá vánoční povídka, aneb, Jak jsem se ztratil
Ludvík Aškenazy knihu napsal již v roce 1966. Nyní vychází s krásnými ilustracemi Elišky Podzimkové. Ta využila fotografií poetické Prahy a jejích zákoutí, které dokreslila.
Příběh nás zavede na Staroměstké a Václavské náměstí i do sousedních uliček, ve kterých se bude potulovat na Štědrý den ztracený chlapec Jakub. Ten si z toho, že se ztratil tatínkovi, pranic nedělá a každého koho potká, strhne ke hraní a fantazírování.
On by ten Jakub vlastně zasloužil pořádně vyhubovat, ale když on je takové zlato…
NErůžek
Může být jednorožec žijící v překrásném Srdcolese s balvany z plyše a duhou strašně protivný? Jasně, že může. Tenhle prcek na všechno říká NE. Dostane logicky jméno NErůžek. A tenhle tvrdohlavík potká nahluchlého mývala, který zas na všechno říká CO. Partičku jim ozdobí pes co má nejoblíbenější hlášku VLEZ MI NA ZÁDA a princezna co stále říká NO JASNĚ.
Je to vtipné, krásně ilustrované, provokativní a skutečně zábavné, když se tihle výlupci spolu baví a kamarádí.
Chcete si to přečíst? Ne? Cože? No jasně, že chcete! Lehněte si s knihou na záda! 🙂
Modrá příšera
Petr Horáček opět útočí na bránici. A daří se mu rozchechtat i postarší knihovnici!
A ta se úplně vidí v krapet otravné modré příšeře, která chce, aby si s ní někdo hrál, a když není podle jejího, tak všechny slupne!
A ano, je to vtipné, výhledově poučné a zkrátka zábavné.
Pane Horáčku, krásné knihy nám tvoříte!
Vánoce v Šípkové ulici
V této jistě marketingově dobře naplánované knize se mi moc líbily ilustrace, a to i víc než příběh. Ten je tedy čtivý a nápaditý, ale je v něm na můj vkus příliš nečeského Santy Clause, než Ježíška. Ten je v příběhu nemocný a nemůže roznést dárky v Šípkové ulici. Maminka Marie proto požádá o pomoc Santu Clause. Ten ochotně přispěchá a společně s dětmi z ulice začnou jednat. Příběh je milý a všichni si v něm hezky pomáhají.
Doufám, že si Ježíšek vezme čepici, aby příště nenastydnul a mohl být hlavním hrdinou knížky.
Můj medvěd Flóra
V Praze padá sníh. Je zima. Chumelí se. Na chodníku leží špinavý plyšový medvěd. Nemá ucho, je potrhaný a ošuntělý. Petr se rozhodne ho zachránit. Vezme ho domů. Maminka a sestra pomůžou ho umýt. Usuší ho u kamen. Věnují mu panenkovské šatičky. Ušijí čepičku. A dají jméno Flóra. Medvěd Flóra se konečně zase usmívá a je šťastný.
Kniha je určena pro začínající čtenáře a je napsaná v podobě jednoduchých vět. Je určena jako první čtení. Autorsky ji vytvořila již v roce 1987 Daisy Mrázková. A ta je jako autorka i v dnešní době velice oblíbená. Její knížky vídám v krámcích galerií, v knihkupectvích a i v knihovně si je čtenáři stále žádají.
Já měla podobně ušmudlaného kocoura Ferdu Felixe, ale nikdy jsem ho na ulici nepohodila ani neztratila. Sedává mi stále na kanapi.
Pan Sova
Pan Sova si hezky žije sám v domečku. Moc rád sedí v teple u krbu, popíjí slzičkový čaj, povídá si s měsícem, pozoruje svět kolem sebe a občas si vše vysvětlí zcela jinak než to je. A právě to je na knize z roku 1975 půvabné.
Arnold Lobel ji napsal i nezaměnitelně ilustroval.
Kolik prvňáčku ji asi četlo, když se učili číst?