Další z řady naučných knih o 25 pozoruhodných českých osobnostech, tentokrát o ženách. Autorka zvolila podle jejího mínění jedinečné ženy. Některé jsou hodně známé, jiné méně. Za ženy po boku vládců vybrala Anežku Přemyslovnu a Olgu Havlovou. Za spisovatelky a básnířky, novinářky a filozofky Boženu Němcovou, Karolinu Světlou, Milenu Jesenskou, Janu Krejcarovou-Černou a Anna Pammrovou. Z političek, lékařek, skautek, profesorek a vedkyň Fratišku Plamínkovou, Annu Honzákovou, Miladu Horákovou, Dagmar Skálovou, Růženu Vackovou a Adélu Kochanovskou. Z umělkyň v divadle a hudbě Hanu Kvapilovou, Emu Destinovou, Ninu Jirsíkovou a Vítězslavu Kaprálovou. Ze šlechtičen to je Sidonie Nádherná, z malířek Zdenka Braunerová, Toyen a sestry Jitka a Květa Válovy. Filmařky zastupuje Věra Chytilová a Ester Krumbachová a sportovkyně Věra Čáslavská.
O těchto inspirativních ženách se v knize dozvíte zajímavé informace.
Moje oblíbenkyně jsou Olga, Božena, Karolina, Milena, Anna, Zdenka, Toyen a Věra. Které jsou ty vaše?
Nicky a Věra
Mezinárodně uznávaný autor knih pro děti Petr Sís nakreslil a popsal příběh Nicholase Wintona. To byl britský filantrop (filantropie – láska k člověku a dobročinnost) a organizátor velké záchranné akce převážně židovských dětí z Čech do Anglie. Wintonovi a jeho spolupracovníkům se podařilo v roce 1939 vypravit celkem osm vlaků a zachránit životy 669 dětem. Kreslený příběh nás seznámí nejenom s Nickym, ale i dívkou Věrou, která jedním z vlaků odjela. Nicky vedl po válce poklidný život, pomohl otevřít školu, oženil se, založil domov pro staré lidi a o dětech z Prahy nikomu neřekl. Když mu bylo skoro osmdesát, jeho žena na půdě našla staré záznamy. Domluvila velmi emotivní a dojemné setkání svého skromného muže a zachráněných dětí, toho času již dospělých. Nicolas Winton se dožil požehnaných 106 let.
Jeho příběh mi pokaždé vhání slzy do očí. Jsem ráda, že byla tato krásná knížka nakreslena a napsána.
Bravo pane Sísi!
Piruety
Autobiografická knížka Tillie Waldenové je o hledání a častém nenacházení se. Je výpovědí o jejím nelehkém dospívání, které se snažila smysluplně zaplnit krasobruslením. Vypráví o touze po přátelství, uvědomování si vlastní sexuality a s ní spojené orientace. Je však hlavně o hledání lásky. Mnohokrát jsem při jejím čtení měla dojem, že kdyby Tilly někdo obejmul, bylo by všechno lepší.
Líbí se mi, že autorka nenabízí odpověď na otázku, kdo byla, kdo je, i o čem přesně je její kniha. Je to křehký příběh.
Kdo v mladém věku netápal, nehledal sám sebe, a dokázal vyjít se svým já? Mládí není lehké období, jak se občas může zdát…
Když dnes půjdeš do lesa
Malé děti rády hledají v knížkách obrázky podle zadání. Hraji si tak s dětmi ze školek, když k nám přijdou do knihovny na besedu. Tato knížka s celostránkovými ilustracemi je k takovému hledání určena. K obrázkům jsou vždy napsány tematické básničky, které by mohly být o něco lepší. A pak je v knize důmyslně popsáno, co mají děti hledat. Když by jim hledané zvíře nešlo najít, protože ho třeba ještě neznají, pomůže jim popis činnosti, kterou to zvíře na ilustraci vykonává. Průvodcem je malý medvídek a seznámí vás se životem v lese.
Jaké je vaše nejoblíbenější lesní zvíře?
Čekání na vlka
Sandra Dieckmann je jednou z mých nejoblíbenějších ilustrátorek. Tato autorka knihy nejenom překrásně kreslí, ale i píše. Mám také ráda lišky a vlky. Kniha mě tudíž musela nadchnout. Je o obrovském přátelství mezi liškou a vlkem. Žijí spolu u modrého jezera. Vypráví si, smějí se. Každý den, co spolu stráví, jim připadá prozářený sluncem. Ale vlk jednoho dne zmizí. Liška se bude muset smířit s životem bez svého nejmilovanějšího tvora.
Kniha je o lásce, o smutku, o porozumění a pochopení smyslu života.
Celý život hledáme, nacházíme, ztrácíme a na někoho čekáme. Jaké je štěstí, když toho svého lišáka (či vlka) najdeme!
Pompon se nudí
Vtipně ilustrovaná knížka, která zaujme od prvního obrázku. Na něm leží táta medvěd, dle autora hloubá, nám je však jasné, že spí. Máma medvědice chroupe šišku a patrně se pěkně cpe. Malý medvídek Bonbónek spinká a kupodivu nezlobí. Zato brácha Pompon se strašlivě nudí. Jeho načuřený výraz o tom na kresbě vypovídá opravdu vtipným způsobem. No a Pompon se rozhodne nudnou rodinu a nudný les opustit a zkusit žít jako kluk v domě. Pointa se autorovi povedla.
A nezapomeňte se podívat jak autor a ilustrátor Benjamin Chaud zpodobnil tátu medvěda na předposlední stránce knihy… 🙂
Apolenka z modrotisku
Překrásná knížka pro děti od Romany Košutkové je o tradičním řemesle, kterým je barvení látek modrotiskem. Do hluboké kypy se dává modré indigo, což je přírodní barvivo. Musí se dobře míchat, aby na barvené látce nebyly skvrny. Popem se látka potiskuje. Pop je směs vody, hlinky, arabské gumy a dalších přísad. Vzory se na látku tisknou dřevěnými formami. Pak se látka několikrát ponoří do barvicí lázně. Následně se musí několikrát vyprat, naškrobit a mandlovat. Modrotiskové látky jsou krásné, mají půvabné, tradičně bílé vzory.
Kniha o Apolence je o dvojici starých manželů, kteří nemají vlastní potomky. Moc by si přáli, někomu předat tradici barvení látek a šití oděvů. Jejich prosby jsou vyslyšeny, a tak jednoho dne najdou v lese malou panenku. Babička ji vezme domů, postará se o ni, a z panenky se stane dívka Apolenka. Ta babičce i dědečkovi s láskou pomáhá a celou tradici převezme.
Knížka je půvabně ilustrovaná Veronikou Vlkovou a Janem Šrámkem. Napsaná je pomocí genetické metody, což je pouze velkými písmeny.
Krásný počin. A netřeba příliš zdůrazňovat, že po přečtení já i dcera nutně potřebujeme modrotiskovou sukni…
Pravidla skutečných ninjů
Petře Štarkové se povedlo vyprávět čtivou formou příběh čtvrté třídy, která prožívá příchod nového spolužáka. Je jím nemluvný, agresivní chlapec Ivoš. Příběh vypráví různé postavy a ten Ivošův, nám odkrývá jeho nelehké domácí zázemí. Chlapce má v péči skvělá sociální pracovnice Lenka, která mu vysvětluje principy chování na knize o ninjích. Tím získá Ivošovu pozornost, a podle dítěti srozumitelných pravidel se jim společně daří zlepšovat jeho život. I třídní kolektiv pochopí, že chování jednotlivce může mít a vždy má svoje pozadí.
Moment, kdy Ivoš napraví jednou lotrovinu, mi nekompromisně vehnal slzy do očí.
Kniha je skvěle napsaná i ilustrovaná Viktorem Svobodou. Vřele ji doporučuji k přečtení.
Nemůžu usnout
Překrásná smutná knížka určená jak malým, tak i velkým čtenářům. V norské krajině stojí v zahradě pod sněhem dům. Žije v něm táta a malý syn. Na zahradu a do jejího okolí chodí liška. Na strom létají červení ptáci. O nich chlapci stará babička kdysi vyprávěla, že to jsou vtělení lidí, kteří umřeli. Chlapec má o ptáky starost, aby měli dostatek jídla. S tátou si povídají i o přáních, které člověk může mít, když uvidí padat hvězdu.
Ale jsou přání, která se splnit nemůžou.
Když někdo spí už navěky, tak se nevzbudí…
Kam putuje voda?
Cesta začíná ve vysokých horách. V nich se voda promění v mracích ve sněhové vločky. Ty se pak snášejí k zemi. Když sníh roztaje, stane se z něj zase voda. Voda teče v potůčcích, řekách. Voda se také vsakuje do země. U vody žije velké množství zvířat, které mají děti možnost v knížce poznat. Řeky se vlévají do veletoku, ten do moře. Voda proudí stále, nebo zmrzne, nebo se vypaří, a vrátí se zpátky na oblohu.
Kniha je autorkou krásně ilustrovaná. Okénkové průřezy děti také pobaví.
Už víte, jak to s vodou chodí?