Čtenářské tipy na knihy pro děti
Autor poetického textu a ilustrací Pavel Čech je mým mnohaletým oblíbencem. Tuto básnickou knížku jsem si rovnou koupila i domů, protože mě v knihkupectví zaujala. A opět mě nezklamala. Poetické vidění světa pana Čecha je mi blízké. Dojímají a těší mě stejné vjemy a podněty.
Co je svět a kdo jsem já?
Kdo to všechno stvořil
a dal tomu pravidla?
Zvídavost, ta se dědí
Alespoň jednu z odpovědí…
Tuto knížky anglického autora Oscara Wilda jsem četla jako malá. Těch devět neskutečně emotivních a velice dojemných příběhů se mi nesmazatelně zarylo do srdce. Tenkrát jsem nechápala, proč někdo napíše takové smutné pohádky. Dnes už to vím. A ráda se ke knížce vracím. Je to hluboké, bolestné, přesné a plné lásky.
Pohádky jako Šťastný princ, který se rozdá ze svého bohatství a krásy, Slavík a růže, kdy se slavík obětuje pro lásku, Sobecký obr, který pochopí sílu lásky, Oddaný přítel, který se obětuje ve jménu přátelství, Podivuhodná raketa o marnosti a pýše, Mladý král o moci a nespravedlnosti a Dítě hvězdy o napravené pýše vás vtáhnou a již nepustí. Jistě je jako já budete po letech někomu vyprávět…
Poetický příběh chlapce, který se přátelí s krtkem je překrásným příběhem od anglického autora Charlieho Mackesyho. Krtek chlapci sděluje, jak je důležité být laskavou bytostí. Zápletka nastává, když krtka ohrožuje na životě liška, která se vzápětí dostane i do ohrožení svého života. Ačkoli krtkovi hrozí, že ho osvobození lišky bude stát život, přesto lišku osvobodí. Liška nebude váhat laskavost při první příležitosti oplatit. A tak to má být! Do příběhu vstoupí ještě kůň, který promluví o strachu. Příběh je plný poselství a může připomínat Malého prince nebo Čtyři dohody. Stojí za přečtení každým čtenářem a je jedno jestli mu je pět nebo padesát. Knihu autor překrásně ilustroval. Myslím, že i vy budete po jejím přečtení plánovat komu ji s láskou nadělíte…
Kniha obsahuje souborné vydání sedmi komiksových příběhů. Jedná se o nejprodávanější francouzské komiksy pro teenagery posledních let. A musím se přiznat, že i mě to strašně bavilo číst. Smála jsem se příhodám řevnivých holek jak blázen.
Tři kamarádky, dvě prvoplánové krasavice, jedna jiná, divná, na první dobrou ne moc hezká… Ty dvě se chovají jako princezny, ale pěkně zákeřné. Ta třetí skoro vždycky ostrouhá. Je to vtipné, kruté, sarkastické, nekorektní, poučné, přesné, zábavné a má to spád. Pokud se chcete zasmát a popis vás nevyděsil, hurá do čtení…
Eduard Petiška byl spisovatelem, který svým vyprávěním uměl upoutat jak malé čtenáře, tak ty velké. Jeho kniha řeckých bájí a pověstí je klasickou literaturou, se kterou se studenti pravidelně setkávají. Příběhy zrodila lidová fantazie starověkých Řeků a Petiška tyto příběhy mistrně převyprávěl.
V Řecku je hora Olymp, na které žijí bohové. Nejvyšší autoritou je bůh Zeus. Mezi postavy a příběhy se kterými se seznámíme patří Prométheus, Faéthón, pověst o potopě, o založení Théb, příběh o Midasovi, Tantalovi, o Zlatém rounu, Iásónovi a Médee, Héraklésovi, Perseovi, Daidalovi a Ik´arovi, Théseovi, Sisyfovi, Oidipovi a Antigoně, Érosu a Psýché, o Trojské válce, Odysseových cestách a moje nejoblíbenější pověst o Filemonovi a Baucis. Pokud vás zajímá, proč je tato pověst mojí nejmilejší, tak je to proto, že je o lásce, o ochotě, má poučení a přesah. Filemon se v ní promění v dub a Baucis v lípu. I po smrti si budou nablízku a zavane-li vítr, budou se se svými haluzemi něžně dotýkat druh druha…
Klasická temná básnická sbírka od klasika Karla Jaromíra Erbena provází studia téměř všech českých dětí. A myslím, že je to dobře. Zcela specifická Erbenova poetika a jeho rýmy jsou totiž skvělé. Čtenáři se v básních dozví o fatálnosti smrti, o čarovné moci, o nezlomnosti osudu, o kletbách, pokušení, o pranostikách, hřbitovech, hrobech i umrlcích. Baladické básně pocházejí již z 19. století a jsou inspirované slovanskými i jinými pověstmi. Možná je moje láska ke hřbitovům spojená s mojí oblibou této sbírky básní, kterou jsem již tolikrát od mládí četla…
Básně Jaroslava Seiferta mě celý život baví, těší a dojímají. Už jako malá holka jsem recitovala báseň Maminčina kytice na zlatých svatbách dlouholetých manželů a nestydím se ji i dnes zarecitovat třeba svojí mámě.
Seifertova poetika, láska k matce, k rodnému kraji je tak strhující a nadčasová, že čtenáře oslovuje již mnoho let a dál bude. Básně jsou veselé i smutné, jezdí v nich vlaky, vyhlíží se z oken, darují se květiny, je o dětech, o lásce mateřské i partnerské, o obyčejných věcech, o dětství a o věcech které nás utvářejí.
Ukázka ze sbírky:
Maminčina kytice
V rodinném albu ze sametu
jež nevešlo se na můj klín,
na stránce plné amoretů
je starý portrét maminčin.
Je v závoji, má dlouhou vlečku
a tatínkovi v čamaře,
který je nad ní u stolečku,
upřeně hledí do tváře.
Svatba a kvítí! Svatebčané,
tanec, prstýnky ze zlata!
Růžičky stuhou uvázané
tiskne si k srdci dojata.
A tmavé copy pod závojem
má třikrát kolem stočené.
Je mladá, krásná, a ten dojem
dítě už nezapomene.
Tatínek – jako tenkrát muži –
má kníry. Opřen vestoje,
dívá se na kytici růží,
zastřenou cípem závoje.
Dost růži jsem už viděl v žití,
nakonec zbylo těchto pár.
Dost měl jich, mnohé toužil míti,
a život přešel, jsem už stár.
Trpce si říkám tuto větu.
Jak je to hezké, býti mlád!
Na stránce plné amoretů
jsou růže svěží posavad.
Tuhle knížku jsem si vzala do ruky na jaře. Seděla jsem v křesle a za okny byl normální den. Za chvilku se zatáhlo, začal foukat silný vítr. Začalo pršet. Déšť bušil do oken. Po nedlouhém čase se vyjasnilo. Vysvitlo sluníčko. Příroda se po dešti leskla.
No a přesně o tom kniha je. Její plnohodnotnou součástí jsou autorčiny ilustrace, které každý rozmar i normálnost počasí dokreslují.
Kniha je o slunci, dnech a nocích, oblacích, o vzduchu, duze, dešti, páře, prachu, barvách, o atmosféře, kapičkách, mracích, nebi, světlu, Zemi, vesmíru, počasí, ročních obdobích, půdě, vlhkosti, vodě, mrholení, mokru, suchu, měsíci, moři, světlu i tmě, přeháňkách, vichřici, teplu i zimě, o globálním oteplování, ledu a sněhu, jinovatce, obloze, oparu, zvěři, bouřce, kroupách, suchu, ledovce, náledí, tornádu i míru po bouři.
Každý preferuje jiné počasí. Já mám ráda mírné slunce co probleskuje za větvemi stromů, déšť a mlhu co promění krajinu i nekonečně bílý sníh…
Kniha je o neobyčejném charakteru člověka. Příběh se odehrává v Provence. Vypravěč je poutníkem. Hledá vodu, všude je sucho a vyprahlo. V dálce jde vidět postavu pastýře se třiceti ovcemi. Pastýř bydlí v uklizeném kamenném domě. Každý den vyndá na stůl hrst posbíraných žaludů a vybere ty nejhezčí a namočí je do vody. Pomocí dlouhé hole pak sází duby. Už tři roky, uloží do země každý den 100 žaludů. Pastýř Elzéard Bouffier moudře usoudil, že kraj chřadne pro nedostatek stromů a protože neměl žádnou jinou důležitou práci, rozhodl se, že tu situaci napraví. A tak to dělá mnoho let, každý den, až vyroste překrásný rozlehlý les.
Příběh má hluboké poselství a v kombinaci nádherných ilustrací Pavla Čecha je krásnou knihou. Moci tak spočinout v dubovém lese…
Tato krásná kniha by slušela knihovnám všech českých dívek. A v knihovnách českých chlapců by se vyjímala také skvěle. Je překrásně ilustrovaná studenty ateliéru Didaktické ilustrace Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara a také Renátou Fučíkovou. O autorství jednotlivých medailonků se podělily Renáta Fučíková, Kateřina Tučková, Lenka Křížová Procházková a Anna Musilová.
Zaujaly mě všechny příběhy, nejvíce české světice a zakladatelky řádu křížovníků se zlatou hvězdou svaté Anežky, české a uherské královny a rakouské arcivévodkyně Marie Terezie, příběh podnikatelky a filantropky Anny Náprstkové, spisovatelky Boženy Němcové, spisovatelky a průkopnice ženského vzdělávání Elišky Krásnohorské, malířky, grafičky a knižní ilustrátorky Zdenky Braunerové, filozofky a poustevnice Anny Pammrové, šlechtičny a mecenášky Sidonie Nádherné, příběh první české doktorky technických věd a političky Marie Tumlířové, malířky Toyen, módní návrhářky Hany Podolské, humanitární pracovnice a zachránkyně židovských dětí Marie Schmolkové, překladatelky a novinářky Mileny Jesenské, právničky, političky a bojovnice za práva žen Milady Horákové, filmové režisérky Věry Chytilové, spisovatelky a nakladatelky Zdeny Sulivarové, první dámy a zakladatelky Výboru dobré vůle Olgy Havlové i architektky Evy Jiřičné.
Zkrátka inspirativních českých žen je naše historie plná, tuto knihu si proto musíte přečíst…