Mechová víla

Mechové víly jsou malé sličné bytůstky, které žijí v lese. Drží se ve stínu, aby je sluníčko nespálilo. Nejlíp jim je v blízkosti mechu, o který pečují. Víly chodí do školy, kde je slečna učitelka učí poznávat rostliny. Mia je krásná víla. Je však neposedná a nebaví ji, dávat ve škole pozor. Navíc trochu odmlouvá, a proto se ocitne za školou. To je však jen jedna malá neplecha a Mia jich zvládne napáchat o něco víc. Ale v pohádkách vše končí dobře, a tak se i maličká, půvabná Mia jistě napraví.
Knížku ilustrovala Ivona Knechtlová. Skvěle zvolená spolupráce autorek.
Jestlipak si na víly v lesním tichu a stínu, při odpočinku na mechu, někdy vzpomenete?

Jana Svobodová

Kdo roste v parku

V parku ve městě roste malý stromeček. Z jeho tenkého stonku vyrůstají dva zářivě zelené lístky. Malý semenáček by rád věděl, co z něj vyroste za strom až bude veliký. V parku roste ještě jedenáct velkých stromů. Stromek se rozhodne zjistit, kterému je nejvíc podobný. Bříze s bílou kůrou ne, rozložitému silnému dubu také ne, jeřábu s červenými jeřabinami také ne, lípě s krásně voňavými květy také ne, javoru mléči s krásnými listy také ne, štíhlému jasanu už vůbec ne, starému javoru klenu se semenáček vůbec nepodobá, kaštanu se svíčkami květů také ne, topolu co se natahuje vzhůru k nebi také ne a vrbě se skloněnou korunou také ne. Stromeček je smutný a má pocit, že k nikomu nepatří. Přitom podle autorky štěstí nachází ten, kdo ve světě najde někoho, kdo se mu podobá…
„A co třeba mně?“ ozve se čísi klidný hlas.
Semenáček zvedne povadlé lístečky a otočí se za hlasem stromu s neobvyklými listy, co vypadají jako vějíře a jmenuje se ginkgo neboli jinan.
A tak i náš semenáček zjistí komu je podobný a hned je velice šťastný…

Jana Svobodová

Ženy, co se nedaly

Další z řady naučných knih o 25 pozoruhodných českých osobnostech, tentokrát o ženách. Autorka zvolila podle jejího mínění jedinečné ženy. Některé jsou hodně známé, jiné méně. Za ženy po boku vládců vybrala Anežku Přemyslovnu a Olgu Havlovou. Za spisovatelky a básnířky, novinářky a filozofky Boženu Němcovou, Karolinu Světlou, Milenu Jesenskou, Janu Krejcarovou-Černou a Anna Pammrovou. Z političek, lékařek, skautek, profesorek a vedkyň Fratišku Plamínkovou, Annu Honzákovou, Miladu Horákovou, Dagmar Skálovou, Růženu Vackovou a Adélu Kochanovskou. Z umělkyň v divadle a hudbě Hanu Kvapilovou, Emu Destinovou, Ninu Jirsíkovou a Vítězslavu Kaprálovou. Ze šlechtičen to je Sidonie Nádherná, z malířek Zdenka Braunerová, Toyen a sestry Jitka a Květa Válovy. Filmařky zastupuje Věra Chytilová a Ester Krumbachová a sportovkyně Věra Čáslavská.
O těchto inspirativních ženách se v knize dozvíte zajímavé informace.
Moje oblíbenkyně jsou Olga, Božena, Karolina, Milena, Anna, Zdenka, Toyen a Věra. Které jsou ty vaše?

Jana Svobodová

Nicky a Věra

Mezinárodně uznávaný autor knih pro děti Petr Sís nakreslil a popsal příběh Nicholase Wintona. To byl britský filantrop (filantropie – láska k člověku a dobročinnost) a organizátor velké záchranné akce převážně židovských dětí z Čech do Anglie. Wintonovi a jeho spolupracovníkům se podařilo v roce 1939 vypravit celkem osm vlaků a zachránit životy 669 dětem. Kreslený příběh nás seznámí nejenom s Nickym, ale i dívkou Věrou, která jedním z vlaků odjela. Nicky vedl po válce poklidný život, pomohl otevřít školu, oženil se, založil domov pro staré lidi a o dětech z Prahy nikomu neřekl. Když mu bylo skoro osmdesát, jeho žena na půdě našla staré záznamy. Domluvila velmi emotivní a dojemné setkání svého skromného muže a zachráněných dětí, toho času již dospělých. Nicolas Winton se dožil požehnaných 106 let.
Jeho příběh mi pokaždé vhání slzy do očí. Jsem ráda, že byla tato krásná knížka nakreslena a napsána.
Bravo pane Sísi!

Jana Svobodová

Piruety

Autobiografická knížka Tillie Waldenové je o hledání a častém nenacházení se. Je výpovědí o jejím nelehkém dospívání, které se snažila smysluplně zaplnit krasobruslením. Vypráví o touze po přátelství, uvědomování si vlastní sexuality a s ní spojené orientace. Je však hlavně o hledání lásky. Mnohokrát jsem při jejím čtení měla dojem, že kdyby Tilly někdo obejmul, bylo by všechno lepší. 
Líbí se mi, že autorka nenabízí odpověď na otázku, kdo byla, kdo je, i o čem přesně je její kniha. Je to křehký příběh. 
Kdo v mladém věku netápal, nehledal sám sebe, a dokázal vyjít se svým já? Mládí není lehké období, jak se občas může zdát…

Jana Svobodová

Když dnes půjdeš do lesa

Malé děti rády hledají v knížkách obrázky podle zadání. Hraji si tak s dětmi ze školek, když k nám přijdou do knihovny na besedu. Tato knížka s celostránkovými ilustracemi je k takovému hledání určena. K obrázkům jsou vždy napsány tematické básničky, které by mohly být o něco lepší. A pak je v knize důmyslně popsáno, co mají děti hledat. Když by jim hledané zvíře nešlo najít, protože ho třeba ještě neznají, pomůže jim popis činnosti, kterou to zvíře na ilustraci vykonává. Průvodcem je malý medvídek a seznámí vás se životem v lese.
Jaké je vaše nejoblíbenější lesní zvíře?

Jana Svobodová

Čekání na vlka

Sandra Dieckmann je jednou z mých nejoblíbenějších ilustrátorek. Tato autorka knihy nejenom překrásně kreslí, ale i píše. Mám také ráda lišky a vlky. Kniha mě tudíž musela nadchnout. Je o obrovském přátelství mezi liškou a vlkem. Žijí spolu u modrého jezera. Vypráví si, smějí se. Každý den, co spolu stráví, jim připadá prozářený sluncem. Ale vlk jednoho dne zmizí. Liška se bude muset smířit s životem bez svého nejmilovanějšího tvora.
Kniha je o lásce, o smutku, o porozumění a pochopení smyslu života.
Celý život hledáme, nacházíme, ztrácíme a na někoho čekáme. Jaké je štěstí, když toho svého lišáka (či vlka) najdeme!

Jana Svobodová

Pompon se nudí

Vtipně ilustrovaná knížka, která zaujme od prvního obrázku. Na něm leží táta medvěd, dle autora hloubá, nám je však jasné, že spí. Máma medvědice chroupe šišku a patrně se pěkně cpe. Malý medvídek Bonbónek spinká a kupodivu nezlobí. Zato brácha Pompon se strašlivě nudí. Jeho načuřený výraz o tom na kresbě vypovídá opravdu vtipným způsobem. No a Pompon se rozhodne nudnou rodinu a nudný les opustit a zkusit žít jako kluk v domě. Pointa se autorovi povedla.
A nezapomeňte se podívat jak autor a ilustrátor Benjamin Chaud zpodobnil tátu medvěda na předposlední stránce knihy… 🙂

Jana Svobodová

Apolenka z modrotisku

Překrásná knížka pro děti od Romany Košutkové je o tradičním řemesle, kterým je barvení látek modrotiskem. Do hluboké kypy se dává modré indigo, což je přírodní barvivo. Musí se dobře míchat, aby na barvené látce nebyly skvrny. Popem se látka potiskuje. Pop je směs vody, hlinky, arabské gumy a dalších přísad. Vzory se na látku tisknou dřevěnými formami. Pak se látka několikrát ponoří do barvicí lázně. Následně se musí několikrát vyprat, naškrobit a mandlovat. Modrotiskové látky jsou krásné, mají půvabné, tradičně bílé vzory.
Kniha o Apolence je o dvojici starých manželů, kteří nemají vlastní potomky. Moc by si přáli, někomu předat tradici barvení látek a šití oděvů. Jejich prosby jsou vyslyšeny, a tak jednoho dne najdou v lese malou panenku. Babička ji vezme domů, postará se o ni, a z panenky se stane dívka Apolenka. Ta babičce i dědečkovi s láskou pomáhá a celou tradici převezme.
Knížka je půvabně ilustrovaná Veronikou Vlkovou a Janem Šrámkem. Napsaná je pomocí genetické metody, což je pouze velkými písmeny.
Krásný počin. A netřeba příliš zdůrazňovat, že po přečtení já i dcera nutně potřebujeme modrotiskovou sukni…

Jana Svobodová

Pravidla skutečných ninjů

Petře Štarkové se povedlo vyprávět čtivou formou příběh čtvrté třídy, která prožívá příchod nového spolužáka. Je jím nemluvný, agresivní chlapec Ivoš. Příběh vypráví různé postavy a ten Ivošův, nám odkrývá jeho nelehké domácí zázemí. Chlapce má v péči skvělá sociální pracovnice Lenka, která mu vysvětluje principy chování na knize o ninjích. Tím získá Ivošovu pozornost, a podle dítěti srozumitelných pravidel se jim společně daří zlepšovat jeho život. I třídní kolektiv pochopí, že chování jednotlivce může mít a vždy má svoje pozadí.
Moment, kdy Ivoš napraví jednou lotrovinu, mi nekompromisně vehnal slzy do očí.
Kniha je skvěle napsaná i ilustrovaná Viktorem Svobodou. Vřele ji doporučuji k přečtení.

Jana Svobodová